Letos se v Plzni, v Borském parku, konal již pátý ročník Borských dvojiček. Je to závod, kde se vždy dvojice běžců střídá po kolečku, dlouhém cca 1 km. Každý 5 kol a tak dohromady dají 10 km. Celkem svižný závod a velice zábavný. Součástí závodu je i závod se psi – canicross.
Do závodu mě uvrtala Evča Musilová. Už někdy v květnu. A tak jsem se přihlásil, ačkoliv mě děsila ta vzdálenost do Plzně. Původně jsem měl závod běžet s Verčou Řezáčovou, jenže zdravotní a jiné důvody zapříčinily, že jsem skoro na poslední chvíli sháněl “náhradu”. Nakonec jsem, za bonbón →, ukecal Růžu Burýškovou, která se ke mě přidala.
V týdnu před závodem jsem jen absolvoval dva tréningy – Bukovka místo schodovky a pak ve čtvrtek večer s Martinem Nováčkem intervalový tréning.
Neděle
V neděli ráno jsme se konečně vypravili do Plzně. Dvojice byly jasné. Já s Růžou a Martin s Evčou. Martin a Evča tam jeli s tím, že to vyhrají, že si jedou pro medaile. Já zase s tím, užít si to, úplně nezapadnout a jako obvykle – hlavně se z toho neposrat.
Cesta ok.
Kolem jedenácté jsme dorazili na místo. Parkování a odchod, v civilu k registraci. Vyzvedli jsme si čísla a vraceli se k autu převléknout. Do závodu zbývalo cca 40 minut a tak jsme se znova přesunuli na místo startu. Já s Evčou jsme si dali jedno kilometrové kolečko, abychom obhlédli trať. Povrch byl mírně z kopce (pak tedy zase do kopce – ale nic hrozného) a dal se přirovnat povrchu na Miladě, tudíž pro nás nic neznámého.
Pak jsme se poctivě rozcvičovali. Evča mě vedla – protažení, abeceda, … Růža s Martinem to trošku bojkotovali, ale také se nějak protáhli a rozhýbali.
Na startu bylo ve všech kategoriích celkem 53 dvojic. 17 ženských, 6 mužských a 30 smíšených. Nás se tedy týkala kategorie nejnašlápnutější – smíšené. Johnny Alaskan – hlava Rozběháme Česko a organizátor tohoto závodu – pronesl pár slov o organizaci a pak už nastal čas startu. Předem jsme se dohodli na pořadí, jak se budeme střídat a tak jsem se s Martinem postavil na start a čekali jsme.
Start
Výstřel odstartoval závod a celý chumel lidí vystřelil kupředu. Martin mi okamžitě ukázal záda, ale s tím jsem počítal a hlavně jsem si hlídal svoje tempo, abych nepřestřelil. V plánu bylo celý závod odběhnout v tempu 4.00 – 4.15.
První kolečko bylo opravdu rychlé. V místě startu jsem předával Růže “štafetu” v čase 3:56. Zadýchaně jsem uhnul z cesty a jen jsme se s Martinem po sobě podívali a bylo nám jasné, že to bude asi fakt rychlé a zapotíme se.
Růža mi předala za dalších 4.34 minut a vydal jsem se do druhého kolečka. Chtěl jsem si hlavně hlídat, aby mě moc lidí nepředběhlo, což se mi, až na výjimky dařilo. Snažil jsem se držet, pokud možno, stejné tempo, ale bylo mi jasné, že pod 4 minuty to nebude. Růže jsem předával za dalších 4.03.
Do třetího kolečka jsem už vybíhal trošku se ztrátou – 5.20, a začal jsem cítit nohy. Fakt to není žádná sranda, takovéto kilometrové intervaly. Dolů to ještě šlo, ale do kopce, před koncem okruhu to už bolelo. Měl jsem tak nejpomalejší kolo, za 4.20. Navíc jsem si pozdě spustil hodinky :-).
V pauze jsem se akorát stihl seznámit s Johnnym, ale na víc, než na podání ruky to nebylo. On měl plno práce s moderováním. Nevadí. Jindy. Napil jsme se. Martin s Evčou do toho fakt dupali, a tak se stalo, že nám už nadělili kolečko. Za 5.22 minut jsem vybíhal, už kousek za Evčou.
Čtvrté kolečko bylo o něco lepší. Před sebou jsem stále viděl Evičku, a snažil jsme s jí dohnat, ale náskok měla opravdu veliký. Nicméně jsem jí a její růžové legíny, stále viděl. Doběhl jsem chvilku o ní a Růže jsem předával v čase kola 4.17.
Evča se chystala na poslední kolečko (finální), takže se mnou nemluvila :-(. Já se vydýchával, protahoval, poskakoval, abych neměl ztuhlý nohy. Také mě čekalo poslední kolo (naše předposlední). Po 5.23 minutách jsem vyběhl do mého posledního.
Měl jsem toho už plný zuby, ale snažil jsem se co to šlo. Přišlo mi, že jsem nějaké závoďáky předběhl už podruhé, ale i v tomto kole mě nějací rychlíci také předběhli. Poslední “kopeček” a měl jsem to po předávce v čase 4.17 za kolo, za sebou.
Martin s Evčou už byli v cíli. Krásné třetí místo. Gratuluji jim. Martin se ještě vydává Růže naproti, já také. Martin tedy mnohem dál. Za chvíli jsem je viděl, jak přibíhají, a tak jsem se rozběhl vedle Růži a snažil jsem se ji vyhecovat do cíle. Nakonec kolečko odběhla za 4.57. Super.
Měli jsme to za sebou. Náš celkový čas byl 46.19, což stačilo na 9. místo ve smíšených dvojičkách. Já jsem maximálně spokojen.
Potom
Po závodě jsme odevzdali čipy za které jsme dostali krásné dřevěné medaile. Udělali jsme nezbytnou fotku a vydali se pomalu k našemu autu, abychom se převlékli. Evča se ještě šla vyklusat. My jsme zatím u auta Martinovi sežrali jeho dortíky. Převlékli jsme se do civilu a vrátili se zpět na start, na vyhlášení cen. – Kvůli tomu jsme přeci přijeli, neasi.
Johnny už vyhlašoval kategorie žen, mužů a pak smíšených dvojic. Martin s Evčou tedy šli na bednu a dostali po zásluze ocenění. Vše jsme zaznamenali a bez nějakého dlouhého otálení jsme se vydali zpět.
Pak už jen dlouhá cesta domů – Evču jsme vyložili v Praze a my pokračovali do UL.
Pocity
Krásný závod. Opět něco netradičního, než jsem znal. Moc se mi to líbilo, s výsledkem jsem spokojen, ačkoliv je určitě na čem pracovat. Johnnymu a celému týmu Rozběháme Česko děkuji za skvělou organizaci, které se nedalo nic vytknout. Vše bylo, nic nechybělo.
S Růžou máme v plánu toto příští rok zopakovat a výsledek vylepšit. Máme na to rok, a tak to určitě půjde.
Co mě mrzí, že jsem nějak úplně zapomněl na to, že jsem si chtěl vyzkoušet a když tak zakoupit nový boty. Nějak se to minulo. Nevadí.