Přihlásil jsem se na svůj první Triatlon. Chtěl jsem si to vyzkoušet a tak jsem pro začátek hledal nějaký jednoduchý, kratší, který by mě nijak nezničil. Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, co mě čeká. Samozřejmě jsem věděl, co triatlon je, ale o tom, jak to skutečně probíhá jsem neměl ani páru.
Před závodem
Na triatlon jsme vyrazil s svými kamarády z #Rozbehameusti a #PRWOUNL. Příprava před triatlonem byla celkem jednoduchá – seznam věcí, co nezapomenout. Tréning předtím jsem moc neřešil, stejně jsem nevěděl, co pořádně a jak natrénovat.
Do Hostěnic jsme dorazili, ale na špatnou stranu řeky, a tak jsme chvilku bloudili. Nakonec jsme byli zdárně na místě. Času bylo dost. Prezentace, registrace, nutné podpisy, vyzvednutí čísla, příprava kola a věcí v depu – vše na pohodu.
Do závodu se přihlásilo mraky lidí, hodně přes 100, a tak pořadatelé museli individuálně řešit registrace a přehazovat čísla na ty, co nedorazily, ale to je standardní kolorit různých závodů. Depo bylo celkem stísněné, kolo na kolo, moc místa nebylo. Sledoval jsem ostatní, jak se připravují, co mají nachystáno, ale víceméně jsem toto odhadl a byl jsem tak “jedním z nich”.
Ve tři dopoledně to začalo. Shromáždili jsme se ve vodě nad jezem. Když jsem viděl, kde až jsou ty barely, které máme odplavat, tak jsem si říkal: “Co tu dělám?”. No, a protože jsem inženýr, tak jsem si spustil hodinky, ale místo aktivity Triatlon, jsem dal Zátěž VST, čehož jsem si nevšiml.
Fáze 1 – Plavání
Start. Všichni se vrhli na první tempa, já mezi nimi. Schytal jsme hned do obličeje několik kopanců, ale asi jsem i nějaký rozdal. Nic vážného, počítal jsem s tím. Střídal jsem po částech styly (prsa, kraul), což mi pomáhalo, a dalo se říct, že jsem u obou stylů byl zhruba stejně rychlý, alespoň když jsem to porovnával s okolními plavci.
U barelů jsme se otočili a vraceli jsme se zpět k jezu, kde jsem vylezl po schodech. bohužel se to neobešlo od zakopnutí o skryté kameny, což docela bolelo.
Délka plavání: cca 370 m
Čas: 10.48 min
Fáze 2 – Depo
První depo. Při vběhnutí do depa jsem si všiml omylu na hodinkách. Ještě při běhu se mi podařilo spustit správnou aktivitu, přeskočit plavání a spustit první přechod (depo). Doufal jsem, že to půjde později upravit.
V depu jsem se vrhl na utření nohou, navléknutí ponožek, bot, trička, helmy, čísla. Nezkušenost se projevila, takže jsem zde strávil přes dvě minuty. Ještě napít, odpípnout hodinky a vyběhnout a za branou depa naskočit na kolo.
Čas: 2.25 min
Fáze 3 – Kolo
Kolo paráda. Podařilo se mi docela pěkně rozjet a tato část byla asi nej z celého triatlonu.
Z Hostěnic jsme vyrazili směrem na Brozany, Chotěšov, Vrbičany, Siřejovice, Keblice, Brňany a zpět přes Brozany. Cestou jsem předjel Matěje, v kopci mě dostihla Ája. Chvíli jsme jeli spolu, pomáhali si, a já si to fakt užíval. Cesta byla relativně dobře značená, zabezpečená, avšak i tak jsme musel zabrzdit, když přede mnou pustili do křižovatky dodávku. Nevadí.
V nějaký kopci jsem se pak chvíli střídal s nějakým jiným závodníkem a pomohli jsme si tak.
Po cestě zpět, v Brňanech, kde mi chyběly ještě asi 2 km do cíle, jsme už potkával ty, co běželi. To mě dost vyděsilo, ale ok. Zpět do depa.
Délka: 22,8 km
Čas: 49.01 min
Fáze 4 – Depo
V depu pověsit kolo, přezout, shodit helmu a vyrazit. Tady to pro mě začalo. Myslel jsem, že se asi složím. Nohy totálně vyšťavený. Běžel jsem jak stará babka na vlak.
Čas v depu: 1.02 min
Fáze 5 – Běh
Cesta byla zpočátku navíc pořád do kopce, takže mě to fakt bolelo. Jsem holt nezkušený. Samozřejmě mě zde předběhla jak Ája, tak i Matěj, které jsem “dal” na kole. Chvíli jsme se Matěje snažil držet, ale prostě to nešlo.
Snad až v Brozanech to trochu polevilo a mohl jsme se lépe rozběhnout. Tempo stejně nic moc, ale už to alespoň tolik nebolelo.
Na polní cestě jsem uhnul sanitce, která měla nějakou práci na startu. To chybělo asi 600 metrů do cíle. Snažil jsme se zrychlit, což se trochu povedlo, předehnal jsem těsně před cílem některého z běžců, kteří mě předběhli dříve. Pak konečně cíl.
Délka: 5,8 km
Čas: 31:48 hod
Po závodě
Tam jsem se zhroutil. Byl jsem totálně na hadry. Nohy mě bolely, žízeň, křeče v břiše. Vůbec mě nezajímal čas, umístění. Plácl jsem si s Matějem a vypil snad litr vody. Musel jsem se zklidnit.
Zalezl jsem do vody, kde jsem se chladil. Tam jsem seděl asi dvacet minut. Předtím jsem ještě musel vyfotit asi 10.000x Evču. Voda pomohla, bylo mi líp.
Šel jsem se pomalu k autu převléci a odnést nějaké věci. Pak jsme se vrátilo zpět na start, kde jsem využil voucherů a dal si jídlo.
Pak už jen vyhlášení a konec. S partou jsme se zde zdrželi na břehu a chvíli lelkovali a váleli se. Pár exkluzivních fotek a pak domů. Ještě jsem odvezl Evču do Děčína.
Pocity
Byl jsem na sebe naštvaný. čekal jsem lepší výkon, hlavně v tom běhu. Plavací fáze se nakonec ukázala jako celkem pohodová, nečinila mi zvláštní obtíže. depo tragický, ale to jsem čekal, zkušeností nemaje. Kolo byla parádní, to mě bavilo nejvíc, užíval jsem si to. tragická byla fáze běhu. Plánoval jsem si, jak při běhu dotáhnu ztráty, jak to bude paráda. Naběháno mám. Ale realita mě naprosto vykolejila. Nohy neposlouchaly a vůbec mi to nešlo.
Byl jsem z toho rozladěný, což bylo asi i vidět. Neměl jsem náladu. Je vidět, že triatlon není pro mě, a že rozhodně nějaké další vyhledávat nebudu. Nemám na to.
Pocity s odstupem času
S odstupem času se toto samozřejmě mění. Dá se říct, že zas takový blbý pocit z toho závodu nemám. Ano, čekal jsme lepší běh, ale zase jsem čekal, že vyhořím už při plavání a že kolo bude tragédie. Nakonec tomu tak nebylo. Zkusím třeba během času “natrénovat” přechod z kola do běhu, třeba to půjde. Technické pasáže v depu se asi taky dají odladit.
Určitě si jej za rok zopakuji, ať vidím progres. Třeba to bude lepší.