Milada WinterRun 2020

První závod letošního roku. Nemohl jsem si ho nechat ujít. Je to druhá největší sportovní akce v Ústí, mé domovině a účastnil jsem se zatím všech závodů v rámci seriálu Miladatour, krom cyklozávodů.

Přípravy předem

PO skončených vánocích to byla moje první větší akce. Vzhledem k mému běžeckému výpadku v posledních dvou měsících, kvůli práci, jsme se teprve rozbíhal. Z počátku ledna to šlo velice špatně, což se projevovalo například na pravidelné schodovce, kde mi kluci nadělili i 40 sekund. Stav tedy nebyl dobrý.

Ve skupině #rozbehameusti jsme se na závod chystali prakticky jen já s Martinem. Nikdo, kdo s námi pravidelně běhá na Miladě, či schodovce, se neúčastnil. Škoda. A tak jsme pro ně přichystali fotosoutěž. Od Michala Neustupy, ředitele závodu, se mi podařilo získat dvě volné registrace na závod. Dali jsme to do skupiny a soutěžilo se.

Navíc je Rozběháme Česko jedním z partnerů, a tak byla pro členy nějaká sleva 

Závodní den

V sobotu, 1. února jsem s Martinem přijel do Chabařovic. Já auto neměl, takže jsem jel s Martinem (Anička jako doprovod). Přijeli jsme k cestě, která byla začátkem závodu a auto jsme zaparkovali poblíž. Vydali jsme se do Chabařovic, do sportovní haly, kde bylo umístěné zázemí. Vyzvedli jsme si startovní balíček. Vhodili jsme číslo do tomboly a já využil prostoru pro převléknutí. 

Venku bylo nádherně. Počasí rozhodně nebylo “Winter”, teploměr říkal něco kolem 13°C, takže trenky a tričko – pohoda. Před halou jsme pak potkali další podporovatele. Matěje s Ájou, Setha s Laurou a postupně ještě pár dalších lidí.

Přesunuli jsme se k místu startu, kde jsme společně s dalšími lidmi z různých skupin Rozběháme Česko udělali pořádnou hromadnou fotku.

Pak jsme se už zařadili ke startu a čekali na startovní výstřel.

Závod

Závod odstartoval šéf Metrostavu (alespoň myslím) a my vyrazili do boje. Asi pět minut po nás pak odstartovala druhá grupa na závod 5 km. Nás čekalo nějakých 12,5 km, kolem jezera + něco okolo.

Byl to lehce terénní závod. Hned po startu, po cca 200 m byla ostrá zatáčka doprava. Zde jsem se předem bál, aby nedošlo k nějakému masakru, kdy se celá banda nahrne do zatáčky, ale nestalo se tak, vše v pohodě. Pak následovala asi kilometrová alej  s lehkým stoupáním a za chvíli se otevřela krajina s Miladou uprostřed. Zatím dobré. Držel jsem si tempo kolem 4.20.

Pak jsme seběhli na štěrkovou cestu kole jezera, proti směru hodinových ručiček. V jihozápadním rohu jezera nás pak trasa vyvedla na horní cestu, avšak organizátoři nás hnali přes trávu s bahnem. Zajímavá vložka, ale asi trochu zbytečná. Nevadí, běžíme dál. Tempo zde jde dolů, terén nic moc, do kopce. Běžím nějakých 5.30–6.20.

Po cca této kilometrové odbočce jsme se vrátili zpět k jezeru, na štěrkovou cestu a oběhli celou jižní a východní část jezera. Dav se už celkem roztrhal. Nejlepší bili daleko vepředu, já se držel celkem rozumně v tempu 4.30-4.40, až k severozápadnímu rohu, kde se cesta zvedala a od jezera jsme se zde odpoutali. 

Severní část jezera jsme pak odběhli, v celkem silném protivětru po dalších cestách, nikoliv podél jezera. Severní strana je plná cest a organizátoři zvolili celkem zajímavou kombinaci štěrku, bahna, asfaltu a dalších povrchů. Hlavně ale začalo táhlé stoupání, prakticky až k té stromové aleji ze začátku.

Do kopce to jde samozřejmě pomaleji. Tempo jsme měl cca 4.40-5.00, ale ostatní na tom byli podobně. Dokonce se i dařilo pomalinku stahovat nějaké běžce, které jsem v těchto “nakloněných rovinách” předbíhal. Nejprudší část pak byla od asfaltky, nahoru na návrší nad Miladou. A zde se mi celkem dařilo (-5 běžců) 🙂

V nejvyšším bodě pak dvě prudší zatáčky, oběhnout pár fandících diváků a už nás čekala jen alej, tentokrát s klesáním. Zde se mi podařilo navýšit tempo a z výchozích cca 4.50 na návrší jsem se dostal až na 3.50 v cílové rovince. Zde mě bohužel dohnal a předehnal Jirka Havránek. Na posledních 40 metrech.

I tak jsem byl spokojen. 63. místo (z 265 závodníků) 57. mezi muži (168 závodníků) a 23. v kategorii (73. závodníků). Čas jsem měl 59.05 a závod jsme zvládl v tempu 4.44.

Download

Po závodě

S Martinem jsem se potkal u auta. Byl už převlečen. Zvládl to celé o cca 8 minut dříve, než já. Je dobrej:-). Také jsem se převlékl. Pak jsme s Martinem a Aničkou šli opět k hale. Cestou jsme pozdravili pár lidí.  

Celkem dlouho jsme čekali na vyhlášení. Martin půjčil kolegovi z #rozbehameprahu Milošovi svou bundu, protože vyhrál svojí kategorii na 5 km a byl na bedně, tak ať správně reprezentuje. No a pak už jen domů.

Můj pohled na závod

Když se podívám na organizaci závodu, je vidět znatelný posun. Zlepšilo se o dost zázemí. Volba haly v Chabařovicích byla dobrá. Je to super prostor, není daleko a je tam vše. Nechyběli moderátoři, kteří se postarali o komentování celého závodu. Bylo zajištěno občerstvení a vše, co u závodů nesmí chybět.

Organizace tedy naprosto v pořádku a servis pro závoďáky výborný.

Trocha kritiky neuškodí

Abych jen nechválil. Osobně mám startovné v rámi sponzoringu naší firmy, takže asi není úplně fér toto hodnotit. Nicméně startovní balíček: Igelitka, v ní byly asi tři letáky 4 spínací špendlíky. Startovní číslo s čipem jsme dostali zvlášť. A jedna lahev Mattonky. Toť vše. Nejde mi o “dárečky”, ale nepochopil jsem, proč ta igelitka. Letáky – většinou letí rovnou někam do koše. Ruku na srdce, kdo to čte? Chovejme se trochu ekologicky. C5 obálka by bohatě stačila. 

Další věcí pak byly ceny pro vítěze. Chápu snahu ocenit co nejvíc závoďáků, ale dle mého tolik kategorií už je moc. Závoďáci to určitě neběhají kvůli cenám, co dostanou, ale aby vítěz kategorie dostal jen diplom … 

No a nakonec medaile. Vypadá pěkně, je zde snaha o originalitu, ale když ji vidím viset vedle medaile z Ladronky, Miladathlonu, nebo RunCzechu, tak je to prostě větší podložka.