Super anti kontra multi extra unikátní ultramega šílenej víkend

Tak takovouto šílenost jsem ještě nezažil. To si nějakej Johnny Alaskan z Rozběháme Česko vymyslí, že porovnáme síly mezi jednotlivými městy. No a tak jsme se toho všichni chytli, vzali to za boj o čest města a pustili se do boje.

O co šlo?

O výzvu Rozběháme Česko. Cílem bylo naběhat během dvou dnů (29.2.–1.3.) ve skupině v daném městě co nejvíc km. Byl to takový obyčejný nápad, co to udělá. Třeba to někoho přivede k běhání, zvedne z gauče a tak všelijak podobně. To byl vlastně hlavní cíl. Následující text je můj pohled.

Rozběháme Ústí

V Ústí jsme to vzali vážně. O akci jsme začali informovat naší skupinu asi 14 dní předem s cílem, že to vyhrajeme. Začali jsme plánovat a naplánovali společný výběh, nejprve na neděli, ale poté jsme toto přehodnotili a přesunuli výběh na sobotu, abychom měli více společných akcí (výběhů). V neděli je totiž pravidelná Milada. 

Toto jsme samozřejmě publikovali na FB v naší skupině. To vyděsilo Johnnyho, jak jsme měli možnost vidět na Ladronce. (he he)

K tomu jsme vyhlásili interní soutěž v rámci #rozbehameusti – jednoduše – první tři získají nějaké ceny.

Akce

Takže v sobotu v 0.01 začala samotná akce. Samozřejmě jsem spal, normálně. Večer před akcí jsem se domluvil s Janou Křížovou, která mi psala, že se nezúčastní společného výběhu, jelikož má spoustu práce na sobotu. Ledaže by vstávala v pět a šla běhat. Toho jsem se chytil a domluvili jsme se, že v 5.20 vyběhneme do parku. Nakonec jsem to ještě přesunul na 6.20, poněvadž 5.20 bylo fakt brzo. 

Park na Severní Terase

V 6.20 jsme se tedy sešli v zasněženém parku. Počasí nám přálo. Bylo asi 5 cm sněhu, sněžilo. Překvapila mě účast dalších dvou lidiček Pavlíny a Luboše. Paráda. Dali jsme cca 7,51 km – pro začátek dobrý. Naivně jsem si myslel, že jsme první z #rozbehameusti, ale předběhli nás Ája s Matějem a jejich výběhem v 1.50 v noci. 

Přesun na výběh

Další fází byl přesun na parkoviště Na Předmostí, kde jsme měli sraz k odjezdu na výběh z Třebenic. Z domova jsem vyběhl, cestou nakoupil zásoby a na místě jsem byl asi tak 15 minut před stanoveným časem. Tak jsem kroužil po parkovišti a vytáhl z toho ještě km navíc. Přidal jsem si tímto 4,51 km

Objevil se Seth. Chvíli jsme čekali na zbytek. Dorazil Píno, Radek, a o chvíli později i Martin, Anička, Nikola a Lucka. Takže nás bylo 8. Čekali jsme trochu větší účast, ale i tak dobrý. Vyrazili jsme směr Třebenice. V Třebenicích nás pak dostihl ještě Tomáš

Výběh Třebenice

V Třebenicích jsme se připravili na výběh. Po chvilce organizační jsme se vydali směrem na kopec, zříceninu Košťálov. Ten, kdo měl suchý boty, je už neměl. Moc prima, při té představě cca 18 km v terénu. 

Na Košťálov jsme vyběhli z Třebenic za cca 25 minut. Nahoře jsme potkali dva chlapíky, co tam bivakovali. Ze sněhu byli určitě moc nadšení. Na hrádku jsme udělali nezbytné fotografie, panoramata 🙂 a po chvilce, poněvadž nebyl čas ztrácet čas, jsme běželi dál. 

Z Koštálova jsme seběhli do Sutomi a pokračovali do obce Vlastislav, kde jsme se vydali ke kamenné věži, jenž bývala dříve hladomornou. Po nezbytných fotkách jsme každý u stromu přání zakleli ostatní města (Plzeň, Prahu) a přáli si výhru pro Ústí. Nikdo určitě nemyslel jen sobecky na sebe a nepřál si splnit svá nejtajnější přání a touhy.

Dále jsme pokračovali kolem obory pod Plešivcem k obci Děkovka. Zde jsme probíhali asi nejhorším terénem. Bořili jsme se do bahna pokrytého sněhem, boty totálně promočený. Vyběhli jsme k druhé zřícenině Oltářík. další fotky, panorama a běžíme dál. Čeká nás už jen závěrečný seběh a po silnicích zpátky do Třebenic.

Za Oltáříkem jsme špatně odbočili a může za to Martin. Nevadí. přes pole, louky a lesy jsme se po chvilce napojili na původní trasu a pokračovali jsme směrem na Chřášťany. Odtud to bohužel bylo už jen po silnicích, což nám, co jsme měli trailovky, moc nechutnalo. Chvíli jsme běželi dokonce po hlavní silnici, kamiony, hnus. Až do Podsedic.

Potom jsme odbočili na Dlažkovice a kolem švestkové dráhy už zpátky do Třebenic. Dokonce jsme měli štěstí a jeden z vlaků nás míjel a zatroubil na nás. Přeci jen, v tomto počasí vidět devět bláznů, co místo toho, aby šli, tak běží …

V Třebenicích jsme měli v nohách cca 19 km. Někdo ještě zaokrouhloval (dobíhal) aby to měl pěkně kulaté, já si nechal poctivých 18,89 km. Nasedli jsme do aut a vyrazili zpět do Ústí. Super výběh.

Download

Intermezzo I.

Doma sprcha, ledování nohou, oběd. Celkem pohoda, čekal jsem to horší, V nohách jsem měl nějakých 30 km, čímž jsem vyrovnal své denní maximum. Relaxoval jsem. 

Nicméně, co se dělo na síti, na FB, bylo neuvěřitelný. Telefon mi nepřestával pípat, jak lidi přidávali další a další naběhané kilometry. Ležel jsme v posteli a jen zíral na tabuli, jak se plní záznamy. Vůbec jsem nechápal, co se to děje. Noví a noví lidé se přidávali do skupiny, Matěj přepisoval výběhy do tabulky, čísla rostla. Dávno to překonalo mé očekávání.

Proběhnutí se Sethem

Celkem se mi podařilo zregenerovat. ledoval jsem nohy, odpočíval, jedl jsem. Už předem jsme se dohodli se Sethem, že se sejdeme v parku a dáme pár koleček. Původně jsme byli domluveni na osmou hodinu večer, ale já i Seth jsme nakonec začali dřív. Každý chtěl mít “něco navíc”. A tak jsem Setha potkal v parku, už rozběhaný. 

Únava už byla znát. Nebylo to jako ráno, kdy jsme byli plní sil, ale i tak jsme občas drželi celkem dobré tempo 4.40. A to jsme to chtěli dát na pohodu kolem 6.00. No jo, no. 

Já to nakonec zabalil po 11,7 km. Seth ještě pokračoval dál a dal si to jako půlmaraton.

Intermezzo II.

Za sobotu jsem dal celkem 42,59 km. takže Maraton. Sice na čtyřikrát, ale zase byl velice rozmanitý. 

Na síti to zatím stále žilo. Nepřestávaly přibývat záznamy. Přidávali se noví a noví lidé, pomáhali nám různé skupiny lidí, přidávali se neznámá jména. Bylo to neuvěřitelné. Matěj stále vše poctivě zapisoval. Už bylo víceméně jasné, že se rozhodne mezi námi (Ústí), Plzní a Břeclaví. Původně jsme se obávali i Prahy, a tam to nějak drhlo.

Spát jsem čel celkem unaven, ale spánek nebyl zrovna moc kvalitní. 

Druhý den ráno

Špatně jsem spal. Vzbudil jsme se už kolem páté ráno, což nebylo moc dobré. Cítil jsem docela únavu, ale nohy v pohodě. Nic nebolelo (až na pár odřenin v ne zrovna příjemných místech) a tak jsem se alespoň psychicky připravoval. Plán zněl jasně. Doběhnout na Miladu, dát tam dvě kolečka, přes poledne zregenerovat a navečer to dotáhnout.

Na Miladu

V 8.05 jsme se sešli na křižovatce pod Brooklynem. Já, Jana, Martin a Anička. Po chvilince pokecu, kdy jsme si vyprávěli, co všechno nás bolí a jak jsme na tom, jsme vyrazili na Miladu.

S Martinem jsme nasadili tempo, holky se nás držely. Seběhli jsme dolů, do města, kde se k nám u parku přidala ještě Lucka. Na Miladu jsme doběhli před devátou hodinou, tak akorát.

Milada

Na parkovišti čekala pěkná banda lidí. Ani je nedokážu vyjmenovat. Bylo nás asi 20 lidí, což bylo naprosto super. Vzhledem k tomu, že se hodila každá kalorie, jsme vynechali i pravidelnou předvýběhovou abecedu a vyrazili jsme kroužit kolem Milady. 

Už to bolelo. Během oběhu jsme se roztrhali na několik skupinek. Zhruba v půlce jsme počkali na ostatní, až budeme všichni. Zde se několik lidí, co měli v nohách včerejší výběh v Třebenicích otočili zpět. Nedivím se. Odvedly skvělou práci.

Zbytek Milady jsem doběhl s Marcelou, což bylo fajn – prostě mě do cíle dotáhla. Děkuji Marcelko :-). Už při doběhu jsme věděl, že druhé kolo už nedám. Přeci jen, v nohách už dneska bylo 18 km.  Horší bylo, že jsem si k Sethovi do auta dal svůj batůžek s doklady, vodou, proteinem, a hlavně s klíči. Viděl jsem, jak míří hned do druhého kola, a to byl průšvih. Naštěstí to na obrátce otočili, aby zaokrouhlili oběh na 10 km. Uf.

Parkoviště na Miladě se mezitím zaplnilo. Objevila se zde druhá banda od D. Osleje – STG. Dalších asi 15 lidí. Také nám přislíbili, že nám km přidají, což bylo super a také jim patří mé díky. Samozřejmě jsme nesměli zapomenout na společnou fotku.

Z naší skupiny se pár borců vydalo do druhého oběhu. Já to vzdal. Cítil jsme se unaven. Svezl jsem se s Lubošem zpátky na Severku a znova odpočíval.

Intermezzo III.

Doma mi děti udělaly radost. Prej půjdem do bazénu. No, super 🙂 

Takže místo relaxu a nabírání energie jsem s dětmi jel do bazénu. Na Klíši. Kde nic není. Jen bazén. Zima. Studená voda. 

Na FB šílenství pokračovalo. Martin i Matěj i já jsme zapisovali výběhy, které nám stále chodily na zeď, schvalovali jsme nové členy. Bylo nám z průběžných výsledků jasné, že Plzeň i Břeclav zaujali taktiku, nic nezapisovat a nechat to až na závěr. To by se mělo zakázat 🙂

Opět v parku

Dohodli jsme se s Janou, že si dáme nakonec ještě pár koleček v parku. Hodinky mi ukazovaly, že mé BodyBattery je ještě plných 8 %, takže proč ne. Kdy jindy, když né teď? Měli jsme začít v šest večer. Nicméně psal Martin asi v pět, že za chvilku vybíhá. Takže jsem se zvedl, oznámil doma, že jdu zase běhat. Jejich pohledy a gesta bych Vám přál vidět, ale asi to bylo u spousty z vás doma podobné. 

Doběhl jsem do parku. Zapnul jsem si MP3 a začal kroužit. Martina jsem potkal hned v prvním kole, tak jsem to otočil do jeho směru. Začali jsme celou akci hodnotit. Měl se objevit i Seth. A bylo jasné, že už nám z celé akce hrabe. Martin totiž vyběhl dřív kvůli tomu, že Seth oznamoval, že vybíhá. takže přeci že ho nemůže Seth pokořit 🙂 Já to měl podobně. Také jsem šel dřív, než na šestou.

Asi po čtyřech kolečkách se k nám přidala Jana s Lubošem. Sice jsme neběželi společně, ale roztrhli jsme se na dvě skupinky po dvou, ale to nevadilo. Teď už šlo o všechno, o každý km. 

Bohužel už jsem na víc neměl. Dal jsem nakonec 12,85 km, což už byla pro mě konečná. Martin se do toho pořádně obul a zakončil toto úsilí půlmaratonem ve skvělém čase, 1 hodina 50 minut. Klobouček.

Nakonec jsem ještě dostal sladkou odměnu od Jany – koblížek s nutelou – na doplnění kalorií. Mňam. Sladká tečka na konec.

Konečná

Domu jsem doběhl a byl jsem už rád, že to mám za sebou. Vyhnul jsem se pohledům mé ženy 🙂 a dětí, zalezl do koupelny a dával jsem se trochu do kupy. 

Potom ještě k počítači, k zápisům posledních dat. Stále to chodilo. Skvělé. 

V osm byl konec. To, co lidé přidali na zeď po osmé již nebylo započítáno. Nyní jsem jen seděl a koukal, jak přibývají čísla v grafu ostatních měst. My jsme prováděli poslední kontroly, zápisy a nakonec toto ukončili na 2036 km za #rozbehameusti.

Už před posledním výběhem nám bylo jasné, že Plzeň asi nedáme. Johnny musel v Plzni řádit a chodit dům od domu a přemlouvat lidi, aby šli běhat :-). Nakonec nás dostali a předehnali, a to o pěkný kus. 

Něco statistik

Osobně jsem během této akce uběhl 73,44 km, což mi v rámci skupiny stačilo na 3. místo. První byl Martin Nováček (92,35 km) a druhý pak Seth de Bolle (85,33 km). Predátoři prostě byli lepší, než já. Martin se umístil v absolutním pořadí na 2. místě – Gratuluji.

Ústí nad Labem pak skočilo celkově druhé s 2034 km za Plzní, která dala 2550 km. Za námi pak byla Břeclav s 1881 km. Celá země pak uběhla 22 646 km a zúčastnilo se více jak 1800 lidí.    

Do skupiny se k nám během víkendu přihlásilo nových 35 členů. doufám, že nezůstane jen u sledování skupiny, ale aktivně se zapojí do výběhů a činnosti.

Můj pohled

Byla to asi nejšílenější akce, které jsme se účastnil. nikdy bych si nepomyslel, že za víkend uběhnu takovou nálož kilometrů. Naprosto to překonalo moje očekávání, kdy jsem si před akcí říkal, že to vyhrajeme s nějakými 350 km 🙂

určitě bych rád vyzdvihl práci Johnnyho Alaskana a Matěje Řezáče, kteří zastřešili zápisy do hromadné tabulky. Díky tomu máme celkem slušné statistiky. Je určitě co zlepšovat, jsou věci, které by se měly udělat jinak, ale vzhledem k tomu, jak byla akce plánovaná a v co se to zvrhlo, si myslím, že se organizačně povedla. 

Pár nápadů mám, jak by se daly příště sbírat data. Jsem pro to, aby se vytvořil jeden formulář, ideálně na stránce Rozběháme Česko. Tento formulář by musel být jednoduchý. Jméno, Skupina, Počet km, Upload obrázku. Každý běžec by si zapsal své km sám. Do své skupiny. Jako důkaz by pak nahrál obrázek (z deníku, fotku hodinek, screen mobilu – to už je jedno). Po odeslání by došlo k zápisku do databáze a běžci by se zobrazila stránka, kde by měl nějaké možnosti ke sdílení. Zde by se mohl například vygenerovat obrázek jež by obsahoval jeho nahraný obrázek, a byl by zabalen do jednotného stylu, například s textem: “Právě jsem přidal do výzvy 12 km, pro #rozbehameusti” – nebo něco v tomto stylu. Na pozadí by pak došlo k průběžnému vyhodnocování – grafy, tabulka, pořadí – vše online. Toto by šlo naprogramovat, nic to není. – Jen nápad.

Určitě by stálo za to nastavit nějaká pravidla předem. Vycházejme ze zkušeností abychom předcházeli diskuzím typu, zda se do běhu počítá běh na páse, či na běžkách. Zda mohou například do Ústí přispívat lidé, kteří běhají jinde (Slovensko), jak se stavit ke skupinovým běhům a zápisům, atd. Toto je ale pouze na dohodě a nastavení a absolutně v tomto nevidím problém.

Poslední a pro mě celkem důležitá poznámka. Určitě by stálo za to, tuto akci spojit s nějakou charitou, či pomocí komukoliv. Věřím, že by se daly oslovit korporace, kterým bychom mohli třeba udělat nějakou reklamu, a že by třeba za každý uběhnutý km něco přispěli. Nebránil bych se ani tomu, že každý běžec by si svůj uběhnutý km také zaplatil, ale to by asi výrazně ovlivnilo celkové výsledky. 

Takže za mě. Super akce. Jen víc a houšť.