Můj první letošní závod ze seriálu Vitasport od Veroniky Vágnerové. Tradiční, snadná trať ve Svádově láká k poměřování výkonů v čase, a tak jsem i letos tento závod zařadil do sbírky.
Po loňské premiéře na desítce, a následně na pětce a půlmaratonu jsem se rozhodl opět zkusit tento závod, abych si otestoval, zda jsem se zlepšil, zhoršil, nebo co na závodním poli. O nějakém progresu obecně vím, z mého běžeckého deníku, ale trénink je tréning a závod je závod. Závod je prostě vždycky jiný. Alespoň pro mě: vždy záleží na spoustě věcí i okolo. Je to v hlavě, v počasí, v trati, oblečení, lidech okolo atd.
Před závodem
Na závod jsme se nijak cíleně nepřipravoval. Naopak týden před tímto závodem proběhla ta víkendová šílenost, kdy jsem měl v nohách 74 km. To způsobilo, že jsem se k nějakému dalšímu výběhu dostal až v pátek ráno, den před závodem. Nějak mi ten týden předem prostě nesedl a necítil jsem se.
V pátek tedy jen lehký výklus, během týdne kruháč a pár domácích cvičení, jinak nic. Spíše relax.
Sobotní ráno, před závodem. Počasí totálně na h….o. Pršelo, teplota kolem 3° C. Takže jsem si zabalil zimní komplet oblečení, tedy: legíny, kraťasy, triko, mikina, šátek (to byla chyba, toho dne první).
Závod byl od 11.00 hodin. Vyzvedl jsem si registraci, nové, fešácké, modré ponožky – super, číslo, čip a vrátil jsem se do auta, kde jsem přečkával zimu a déšť. Později jsem se setkal s Martinem a s Aničkou. Smáli se mi, jak se krčím v autě, ale nejraději by si tam vlezli taky. Po chvilkovém společném nadávání na to počasí jsem se převlékl a šel se rozběhat.
Během rozběhu mě dohnal Jirka Havránek, kterého znám z předchozích závodů. Dali jsme se do řeči a společně jsme dokončili protažení a rozklus. Objevil se i Bobo, který nám sdělil, že dělá předjezdce závodu.
Start
S Jirkou jsme se postavili na start. Bavili jsme se o tom, že bychom chtěli závod zvládnout pod 45 minut, což byl plán. Martin se postavil dopředu. Anička byla jen doprovod. S Jirkou jsme ale zůstali někde vzadu, což byla druhá chyba toho dne.
Najednou byl start a tak jsme se vydali do závodu. Běželi jsem s Jirkou bok po boku. Zjistili jsme však tu naši chybu a museli jsme se dostat trochu dopředu, pokud jsme se chtěli držet skupiny okolo vodiče na 45 minut. Jak jsem později v průběhu závodu zjistil, tak mě to stálo asi dost sil, toto sbíhání. Museli jsem totiž překonat skupinu na 50 minut, která ale prakticky zablokovala celou šíři cesty a zpomalila nás a museli jsme ji oběhnout.
Vodiče na 45 minut jsme doběhli asi až po 2 km, zde jsme mohli konečně trochu zvolnit – do té doby jsem si držel tempo kolem 4.10–4.20 – což je na mě dost rychlé. A jak se ukázalo, začal jsem pomalu ztrácet. Jirka se držel dobře, ale já pomalinku zaostával za touto skupinou.
Nemám rád prudké otáčky, natož na relativně úzkých cestách. Vyhodí mě to z rytmu, ale je to pro všechny stejné, takže si nestěžuji. Na první obrátce (2,5 km) jsme se ještě skupiny držel.
Na druhé obrátce jsem měl stále dobrej čas. 22.05, což mi stačilo na můj plán pod 45 minut. Skupinka mi sice odběhla, ale evidentně byli rychlejší. Už jsme ale cítil, že mě stálo síly to doběhnutí. Třetí fáze, k třetí otočce mi vůbec nechutnala. Navíc mi začalo být teplo a litoval jsem, že jsem se tak nabalil. Kraťasy a tričko by taky stačily.
Na poslední otočce jsem už výrazně ztrácel na skupinu. Čas jsem měl 33.50, což už bylo hraniční. 2,5 km do cíle. Snažil jsme se tempo zvýšit, ale momentálně jsme byl kolem 4.50. Zezadu mě dobíhal další běžec, ale motivoval mě k většímu výkonu a nenechal jsem se předběhnout. Určitě mi tím pomohl, poněvadž se mi to tempo nakonec podařilo zvýšit (díky neznámý běžče).
Posledních cca 800 m jsem už dobíhal z vypětím. Běžcovi jsme se utrhl a v cíli jsem byl v čase 45.35. Takže velký špatný.
Total climbing: 138 m
Po závodě
Když jsem doma analyzoval data, tak jsem nakonec měl nejpomalejší třetí úsek. Nejrychlejší první, ale ten mě zase stál dost sil, což se v závěru projevilo. Martin byl v pohodě a Jirka si taky cíl splnil.
Dostal jsem medaili na krk, vzali mi čip a číslo. Škoda čísla. Rád si je nechávám, jako památku, někdy i raději, než medaili. Nevím, zda se používají vícekrát, asi ano. Levné to není, chápu to. Medaile byla hezká.
Po chvilce povídání se známými jsem se vyklusal, převlékl a po ujištění v online výsledcích, že jsem opravdu dopadl mizerně, jsem odjel. Určitě jsem mohl dopadnout lépe. Věřím, že na to mám, ale dneska mi to prostě nevyšlo.
Shrnutí
Závod byl zorganizován parádně. Veronika už má mnoho zkušeností, a tak vše, alespoň dle mého pohledu, dopadlo organizačně dobře. Zajištěno bylo vše, od občerstvení, pohodové registrace, foto, značení trasy. Nemám co vytknout. Když porovnám, kolik stojí startovné a co za něj je s jinými závody, tak klobou k dolů. Měření, zajištění trasy, personál, vodiči, fotografové, dárek (ponožky), čísla, občerstvení, … za ty peníze je toho mraky.
Ve fotogaleriích vypadám na fotkách, kde náhodou jsem, tradičně jako nějakej exot. Strašnej výraz. Já bych ty fotky zakázal.
Doplnění a omluva
Po loňském Vitasport půlmaratonu jsem slíbil Veronice, že se pokusím sehnat fotografa, který by dodal další sadu fotek. Rád bych, aby fotografie ze závodů stály za to. Tím nemám na mysli výrazy ve tvářích, ale spíše celkovou kvalitu fotografií. Bohužel mi to na poslední chvíli fotograf odřekl, kvůli počasí. Veronice se tedy tímto omlouvám, zkusím na další závod.