Půlmaraton jsem si zaběhl v rámci série Ústecká Vitasport Liga. Už v březnu jsem absolvoval dva závody, desítku a pětku, desítku na Větruši a nyní jsem dospěl k půlmaratonu. V rámci tohoto závodního dne se běžel plný maraton, pak půlmaraton a jako doplňkový závod: Vitasport pětka.
Vlastně jsem se ani tohoto závodu původně účastnit neměl. Ale nějakým způsobem jsem uhradil nějaký závod v rámci této série dvakrát a tak Veronika převedla finance na jiný závod. Nejprve tedy, že na maraton, ale na to si moc netroufám, a tak jsem se zapsal na půlku.
Jelikož jsem minulý měsíc absolvoval Ústecký halfmaraton, se výsledkem, jakým jsem nechtěl, tak jsem si říkal, že si spravím chuť. K tomu mi měly pomoci i mé nové botky, i s jejich trablemi.
Závodní den
Jak jsem již uvedl, v rámci tohoto závodního dne se konaly tři závody. Maraton, půlmaraton a pětka. Já si tedy vybral půlmaraton s cílem: zlepšit čas na cokoliv pod 1:45, zlepšit tímto svůj osobák. Ideálně za 1:40 – což byl ale plán B.
Vyzvedl jsem si registraci s číslem a dárkem (ponožky – těch není nikdy dost). Startovalo se na etapy: v jedenáct start maratonu, po půlhodině půlmaraton a za další půlhodinu pětka.
Maratonci tedy vyrazili v jedenáct. Moc jich nebylo, což je škoda. Třeba to příště zkusím. Zbývala tedy půlhodinka do stratu, ideální prostor pro rozklusání, protažení a přípravu vůbec.
Závod
Po nezbytných instrukcích jsme kolem půl dvanáctý vyrazili. Měl jsem tedy v plánu držet se vodiče s časem na 1:45 s tím, že když to půjde, budu prostě před nimi. Na hodinkách mi k tomuto pomáhalo stáhnuté datové pole, jenž mi hlídalo tempo a určovalo predikci cílového času. Nastavil jsem si cílový čas na 1:43, tedy něco mezi.
Zpočátku vodič nasadil větší tempo, kolem 4:20 abychom si vytvořili náskok na kopeček před Valtířovem. Ten nás čekal si po cca 3 km. Já se tedy držel trochu před tímto vodičem, který se ustálil na nějakých 4:40–4:55. Držel jsem si průměrně, až do kopečku tempo 4:45-4:50. Kopeček se nezdál, ale z tempa dokázal vyhodit.
Následoval průběh Valtířovem a kolem polí, po cyklostezce jsme zamířili k Velkému Březnu. Tempo se mi dařilo držet kolem 4:45, což mě trochu děsilo, neboť jsem se bál, abych nepřešvihl začátek a aby na konci něco zbylo.
Proběhli jsme Březnem, kolem přívozu a dále se běželo podél Labe na Malé Březno. Zhruba na 7. km byla první občerstvovačka. Chtě jsem jen za běhu chytit kelímek s vodou, aniž bych zastavil, ale zrovna jsem se potkal s maratonci, co se již vraceli zpět, a ty jsem rozhodně nechtěl zdržovat, takže jsem zastavil a v klidu se napil. Těch pár sekund … Nevadilo. Tempo jsem měl po těchto sedmi km stále dobrý – 4:40, predikce času se pohybovala kolem 1:41.
Chvíli se běželo podél železniční trati, pár zatáček kolem bunkrů, nahoru dolu. Trať tedy byla opravdu rozmanitá, mírně zvlněná. Já se cítil stále velmi dobře. Chytil jsem pravidelný rytmus, dýchalo se mi dobře. Cestou jsem si vzpomněl, jak jsem tudy v loňském roce jen na kole a pak vyjížděl lesní cestou na Bukovku.
Proběhli jsme Přerovem a asi po 2 km byla otočka. Paráda. Půlka za mnou, teď už to bude jen kratší. Tempo jsem si stále držel na 4:40–4:50. Začal jsem se ale obávat, kdy přijde ta krize, co mě potkala na Ústeckém halfmarathonu na 16. km.
Vraceli jsme se tedy stejnou cestou. Přes sebou jsem stále měl cca 300 m vodiče na 1:40. Po otočce jsem pak míjel skupinku s vodičem na 1:45 a pak 1:50 – kde byl i Aleš Bobek – krásně se držel. Od skupiny přede mnou se ale už odtrhávali běžci a já je začal pomalinku stahovat.
Cesta se opět klikatila a já trochu začal ztrácet rychlost. Na 12. km jsem měl průměrné tempo 4:52. Nicméně i tak jsem měl motivaci v podobě borců z předchozí skupiny. Asi na 14. km jsem předběhl prvního z nich. Potom asi na mě dosedla “krize” či lehčí únava a já zvolnil až na 4:59. Řekl jsem si ale, že se zase tak špatně necítím, a tak jsem zkusil přidat. Šlo to. Další km byl už zase za 4:50 a ten další za 4:54. Už to asi lepší nebude.
Ve Valtířově jsem předběhl další závodnici. To už zbývaly cca 3 km. Prudký seběh toho nepříjemného kopečku, což mi zvedlo průměrné tempo. Před sebou jsem měl ještě jednoho borce z předchozí skupiny. Pomalu jsem ho stahoval, a nakonec, na 20. km jsem ho dohnal. Tempo bylo 4:45–4:50. Respektive pod 4:50.
Už mě to ale bolelo. Měl jsem toho dost a byl jsem rád, že už zbývá fakt jen kousek. Když jsem pomyslel na maratonce, vůbec jsem jim nezáviděl, a nevím nevím, zda bych do toho šel.
Poslední km se neuvěřitelně vlekl. Hodinky mi ukazovaly skvělej čas (predikci 1:41), a to mě drželo v tempu. Posledních cca 300 m jsem dokonce zrychlil na 4:40.
V cíli
V cíli jsem tedy byl za 1:41:48 – což mi změřily hodinky. Ale také mi naměřily 21.21 km, což je asi o 100 m více, než měřená trasa – nevadí.
Oficiální výsledek je tedy:
Čas: 1:41:40 (moc nechápu ten rozdíl)
Pořadí: 10. místo celkově, 7. místo v kategorii (ach jo)
Ztráta na vítěze: +24:22 min
Total climbing: 210 m
Zhodnocení
Mám tedy splněn cíl, být pod 1:45. Druhý cíl pod 1:40 odolal, ale je nadosah. I tak jsem si zaběhl osobák. Nové botky se osvědčily.
Veronika uspořádala parádní závod. Organizačně se nedalo moc vytknout. Nejdřív jsem se bál, že dvě občerstvovačky budou málo, ale počasí přálo, takže to problém nebyl, nijak jsem žízní netrpěl. Zázemí připravené. Občerstvení, medaile, měření – vše bez námitek. Díky.
No, ale abych jen nechválil. Jako na každých závodech je zde spousta fotografů co sekají jeden snímek za druhým. Nebudu porovnávat s Runczechem, kde za to chtějí nekřesťanské peníze. Zde je vše zdarma, ale bohužel zde kvantita převyšuje zvysoka kvalitu. Byla prezentována dvě alba na Rejčeti, tuna fotek, ale kvalita bohužel mizerná. Zaostřené pozadí, běžec rozmazán. Jeden závodník na 15 fotkách za sebou, jedna fotka jako druhá. Když to opět porovnám například s fotografiemi z Hostěnického triatlonu, nebo z Lovečkovického krosu, tak zde sice pár fotek, ale zato moc povedené. Je to detail, ale je zde prostor pro zlepšení.
Těším se na příští rok. Prozkoumám termíny a asi vyzkouším celou tu roční sérii. Jen s tím maratonem si nejsem jist.