Dopesace Backyard Ultra

V minulém příspěvku jsem psal o tom, že si chci zaběhnout závod typu Backyard Ultra. A že jsem si vybral Dopesace Backyard Ultra v Aši. A dobře jsem udělal. Závod to byl bezvadný, i když nevyšel úplně podle mých představ.

Představy a plány

Tím, jak jsem o závodě věděl skoro půl roku, tak jsem si z různých dokumentů na YouTube udělal obrázek, co to asi je za masakry. Ale jak je to vždy se mnou, tak jsem s říkal: “To přeci musím dát, 24 koleček určitě, 160 mil, to půjde.”

Z toho se mi vyklubaly následující plány:

  • Uběhnout minimálně 15 koleček, což je cca 100 km
  • Uběhnout 24 koleček, což je cca 160 km, tedy 100 mil
  • Vyhrát tento závod

A s tímto jsem na tento závod jel. A tako jsem si řekl, že si absolutně nebudu všímat mých bolavých achilovek.

Co se týče strategie, tak jsem zvolil variantu zaběhnout kolečko v čase mezi 45-50 minutami. Další varianta byla pomalejší, přičemž poslední úsek do depa by byl úplná, klidná regenerační chůze. Je to sázka do loterie, nevím, co je nejlepší. Pokusit se spát? Určitě plánuji doplňovat energii při každém kole.

Na závod

Závod začínal v pátek, v 10.00 hodin dopoledne. Na cestu jsem se tedy vydal o den dříve, abych měl klid na přípravu. Přeci jen, tím, že mi odpadl support, a přidal jsem se k bandě Martiny Brodmanové, jsem musel tak nějak více plánovat a připravovat se.

Ráno jsem si připravil toasty, upekl flapjacky, zabalil, připravil vše a odpoledne jsem vyrazil směr Aš, do Kempu pod Rozhlednou. Na místo jsem dojel kolem páté odpoledne. Už tam byl Jirka Brodman a Tomáš. Jirka mi pomohl postavit přístřešek, a vykolíkovat prostor pro další auta. Pak odjel. Já zůstal v kempu.

Původně jsem měl v plánu si trasu proběhnout, ale celkem silně se rozpršelo, a tak jsem místo běhání zvolil vaření večeře a následné povídání si s organizátory (Pavel a spol)

Ráno dorazil zbytek Martiny Teamu. Martina s Tomem a Míša. A byli jsme kompletní. Postupně jsme se zabydleli, připravili na běh a šli jsme na start.

Běžíme

V deset jsme tedy v počtu 27 lidí vyrazili na trať, na nekonečné kroužení. Jak jsem již psal, držel jsem se plánovaného tempa (6:50–7:10). Což odpovídalo tempu cca 8 lidí, kteří jsme tak běželi vepředu.

První kolečko pro mě bylo hlavně oťukávání trasy, a vlastně zjišťování, kudy to vlastně vede. Značená cesta moc nebyla, ale pomocí GPS jsme trasu úspěšně dokázali definovat.

Běželo se víceméně lesem. Štěrkové cesty byly střídány ledními pěšinami, rozbahněnou hlínou, kořeny a větvemi, kameny. První půlka byla hodně “trail”, druhá polovina pak začínala nekonečně dlouhou šotolinovou cyklostezkou, a prakticky to bylo na silniční boty. Cesta se pak zlomila a vracela nás zpět do kempu přes sjezdovky. Hodinky ukazovaly, že trasa má převýšení cca 95 m, což se nezdá, ale je to celkem dost.

Download file: export-7.gpx

Po prvním kole odpadly první běžci – běžkyně. Daly si jedno čestné kolečko a věnovaly se příjemnějším povinnostem 🙂

Bohužel po třetím kole odpadl Tom z naší party. Koleno nevydrželo a nepomohla ani Mňam Mňam mast (MUAY) ani Nimesil.

Po třetím kole nějak běžci už umlkali v průběhu trasy.

Běhal jsem většinu koleček sám. Občas jsem si s někým popovídal, asi dvě kolečka jsem měl sluchátka, ale ty jsem odložil, protože se mi nechtělo tahat s sebou telefon. Tak nějak na střídačku jsem si bral lahvičku s vodou.

Pravidelně jsem se snažil jíst. Tuším, že mezi 4. a 5. kolem nás navštívili rodiče Martiny a Jirky a přivezli výbornou polévku.

Po pátém kole skončila Míša. Splnila si své a stačilo.

Pak už mi ta kolečka začala hodně splývat. Dle dat v hodinkách jsem si stále, až do desátého kolečka držel naplánované tempo, a časy koleček byly kolem těch 45 minut. Vyhovovalo mi to. Bylo tak akorát na případnou toaletu, napití se, jídlo, krátký odpočinek.

Asi v devátém, nebo desátém kole nás na trati předjížděl nějaký cyklista se psem na šňůře, co je táhl. Jenže pesovi se asi nelíbilo, jak běžíme, a skočil po mě. To se samozřejmě zase nelíbilo mě, tak jsem na něj zařval. Pes zaběhl do boku a zamotal se Pavlovi pod nohy a ten přes něj upadl. Cyklista se strašně divil, proč na něj řvu.

Po dvanáctém kole skončila Martina. Dala to neskutečně. Myslím, že klidně mohla běhat dál. Ale i tak je nejlepší žena a uběhla fakt hodně. Moc dobrá práce. Z party jsem tedy zůstal jen já a Jirka.

V této části se už celkem projevovala únava. Časy se natáhly. Ubylo hodně běžců. Ve dvanáctém kole nás bylo jen 10. Ve třináctém skončili další 4 lidi. Do 14. kola jsme vybíhali už jen 4.

Mě už to docela bolelo. Nějak jsem to přestal dávat v hlavě. Ani mi tolik nevadil ten samotný běh, běželo se mi celkem dobře. Začal se ale ozývat žaludek. Slabé křeče. Vynechal jsem jídlo, jen jsem pil. Horší to bylo s hlavou. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že když poběžím moc dlouho, nebudu mít čas na odpočinek. Přitom mi to reálně zase tolik nevadilo, běžel jsem na automat.

14. kolo jsme běželi už jen s Jirkou, Tomášem Jirkalem a Vilémem Fasurou. Tomáš hodně vepředu, Jirka za ním, a já vzadu s Vilémem. Na jedné z odboček Jirka neodbočil a musel se vracet. Tím hodně ztratil, ale stejně mě ještě doběhl. Já už běhal pomalu, ale tak nějak to furt šlo. Po tomto kole skončil Vilém.

15. Kolo už bylo jen ve trojici. Já, Jirka a Tomáš. Tomáš opět zmizel vepředu – byl na tom fakt dobře. Pak já a Jirka za mnou. Takto jsme i doběhli. Jirka skončil. Zazvonil si na zvonec. Já šel na start do 16. kola, ale v hlavě už jsem měl jasno. Žaludek mě bolel, a měl jsem pocit, že bych to asi nedal ani v časovém limitu.

S Tomášem jsem tedy vyběhl do 16. kola, ale ještě na parkovišti jsem jej poplácal po rameni a řekl jsem mu, že je to jeho. A já se vrátil. Konec. Tomáš kolečko doběhl asi za 42 minut. S Jirkou Brodmannem jsme tedy byli druzí.

Vrátil jsem se na start a v zázemí jsem si zazvonil na zvonec. Měl jsem toho fakt dost. Žaludek mě bolel a strašně limitoval. Chtělo se mi brečet. Chvíli jsem jen seděl a nezmohl se na nic. Lidi okolo mi gratulovali k druhému místu, ale já věděl, že je to DNF. Chtěl jsem to vyhrát.

Po závodě

Asi půl hodiny jsem fakt jen seděl a nic nedělal. Pil jsem vodu. Nic jsem zatím jíst nemohl. Pak jsem se došoural do sprchy a smyl ze sebe celodenní špínu a pot. Sprcha fakt bodla. Byla parádní. Pak jsem zvládl i trochu polévky. Mezitím doběhl Tomáš a tak jsme ho šli přivítat a gratulovat.

Byl jsem strašně unavený, jako asi každý. Hodná Míša mi dokonce došla do chladničky pro nealko pivko, které mi fakt na ten žaludek pomohlo. Ta hořká chuť je fakt prima po té obyč vodě a dalších nápojích, sladkých věcech, gelech, toustech, … A pak jsem prostě zalezl do stanu a šel spát.

Ráno jsem se v půl osmé vzbudil. Vylezl jsem, protože se sluce opíralo do stanu a začalo být vedro. Zvláštní. Vůbec nic mě nebolelo. Achilovky úplně v pohodě, jen malá bolístka na vnitřní straně levého nártu. Jinak vůbec nic.

Uvařil jsem si kafe a nasnídal se. Postupně vstávali ostatní. Pak už jen balení. Parta odjela asi po deváté hodině. Já si pak dobalil své věci do auta a šel jsem se ještě projít. Pak už jen polévka a odjezd domů.

Můj pohled

Z mého pohledu a pocitu, jsem tento závod vnímal jako velice podařenou akci, která mi ukázala několik věcí:

  • Nemám na ty nejlepší – přijel jsem sem s tím, že zabojuji o první místo, ale jakmile jsem viděl, že šance není, tak se to ve mě zlomilo. Žaludek tomu pomohl, ale byl to spíš zástupný problém, který se mi hodil.
  • V současnosti mi asi nejvíc vyhovují destinace do cca 70-80 km. Více mě už asi hodně ničí.
  • Musím asi více makat, něco změnit ve svém tréninku, abych vydržel více, pokud chci pomýšlet na lepší výsledky.

Povedlo se mi tedy splnit první část plánu. 15 koleček. Jestli to budu ještě někdy zkoušet – teď nevím.

Výsledky

Celkové

JménoPočet kolKm
Kamila Svarcova16.71
Linda Hudec16.71
Tomas Bajak320.12
Barbora Nemravova320.12
Karolina Cermanova426.82
Vaclav Petrak426.82
Eliska Fronkova426.82
Michaela Charvatova533.53
Julius Hudec746.94
Stanislav Novacek746.94
Jan Hodina853.64
Pavel Sikola853.64
Jiri Jakob853.64
Jana Dejmalova853.64
Tomas Soukup960.35
Pavel Huml960.35
Rudolf Vlastimil1067.06
Martina Brodmannova1280.47
Milan Broz1280.47
Ondrej Svarc1280.47
Michal Birciak1387.17
Pavel Fuksa1387.17
Vojtech Svarc1387.17
Vilem Fasura1493.88
Jiri Brodmann15100.58
Jan Plisek15100.58
Tomas Jirkal16107.29
Celkové výsledky závodníků, počet uběhnutých kol a km

Moje výsledky

Uběhl jsem 15 koleček – to je vlastně celý a jediný výsledek. Nastoupáno cca 1500 m. Ostatní jsou jen data. V hodinkách jsem měl spuštěnou aktivitu Ultra Běh, a tudíž se mi počítal celkový čas, včetně času stráveného v depu, a včetně nachozených metrů v tom depu. Dopadl jsem následovně, po kolech.

OkruhVzdálenostVzdálenost kumulovanáČas okruhuČas odpočinkuVzdálenost v depuPočet závodníků
16,736,730:45:120:14:490,2727
26,713,430:45:350:14:270,1825
36,720,130:44:310:15:270,2725
46,6926,820:44:430:15:170,2823
56,7133,530:44:500:15:100,1920
66,7140,240:45:220:14:440,2419
76,7246,960:46:390:13:260,2419
86,6953,650:45:420:14:180,1917
96,6960,340:46:590:13:030,1913
106,7167,050:45:590:14:020,1911
116,7173,760:47:050:12:590,2410
126,780,460:48:090:11:100,1710
136,7187,170:49:420:10:200,147
146,7393,90:51:550:07:560,134
156,73100,630:54:540:05:130,143
160,09100,720:01:101
Celkem100,7211:49:063:12:223,06
Tabulka mého průběhu závodem

Pomoc

Důležitou součástí tohoto závodu byla pomoc. A to finanční. Při registraci jsme nahlásili, kolik Kč věnujeme za každý uběhnutý km na dobrou věc. Aktuálně se pomáhalo projektu BEJAČE, který pomáhá onkologicky nemocným dětem.

Takže nějakou tou kačkou jsem přispěl. Celkově jsme vybrali nějakých 12 000 Kč, což je naprosto super.

Pár poznámek k organizaci

Tyto poznámky nemíním jako výtku, to v žádném případě, spíše jako věci k vylepšení, které by pozvedly takového toho ducha akce. Ale asi jsem byl hodně ovlivněn těmi dokumenty na YouTube.

Starty koleček – u tohoto typu závodu by mělo být odstartování více důsledné a jasné. Chápu finanční stránku věci, ale nějaká časomíra přímo na startu by byla fajn – stačil by klidně jen monitor.

Přehled o stavu závodu – na startu byla sice malá tabule, kam se zapisovala kolečka, ale toto se nějak zaseklo na 12 kole. Dle mého názoru by toto mělo být výrazné a důsledné a po celou dobu závodu.

Asi bylo trochu nešťastné oddělení startu a přímého zázemí plotem. Možná by stálo za to, toto zvolit jinak. Nevím jak, ale třeba by se to dalo lépe vymyslet.

Datum závodu – v den vysvědčení, pátek … – Na tomto ale panovala všeobecná shoda i s Pavlem, že příští rok asi v jiný čas.

Trochu lepší značení cest. V případě odboček (minimálně těch dvou z hlavních cest) by bylo fajn lépe označit (viditelné šipky). Sice trasu probíháme přes den x-krát, a tak jsme schopni si to pamatovat, ale v noci bylo občas hledání nepříjemné a odpadlo by i bloudění.

Ani jsem nepostřehl vyhlášení, ocenění vítěze. Přišlo mi to škoda. Asi to proběhlo, ale nějak jsme o tom nevěděli.

Byla absolutně skvělá podpora organizace. Veškeré informace byly jasné a předem a včas dodané. Super myšlenka s podporou dobré věci, na toto vždy rád přispěji. Vím, že ní vždy snadné zorganizovat nějaký závod, a toto se povedlo.

Byla to krásná akce. Moc se mi to, i s ohledem na můj výsledek, líbilo. Partě, kolem Pavla držím palce, hlavně tomu, co dělají. Zážitek odtud bude veliký a hluboký a trvalý.

Similar Posts