Přesně po roce jsem se opět připojil k bandě lidí z Rozběháme Ústí a společně jsme si dali okruh kolem Sněžníku. Navázalo se tak na mou tradici, kterou sjem si nejprve sám pro sebe založil – vždy na 1. ledna uběhnout tolik km, kolik je poslední dvojčíslí aktuálního roku. V letošním roce jsem vyhlásil i Challenge na síti X, kde se pár lidí přihlásilo. Původně jsem plánoval, že zaběhnu něco sám, nebo s UL-TRAILEM, ale tak nějak jsem plánování odkládal, až mi přišly “pozvánky” od pár lidiček z Rozběháme Ústí, až jsem neodolal, a přidal se k nim.
Z UL-TRAILU se pár lidí také připojilo, a tak se na parkovišti u Sněžníku objevila celkem početná banda lidí.
Trasa
Trasa měla mít přesně 25 km. Což tedy měla, pokud by se vybíhalo od plánovaného místa. Jenže starat trasy byl z obce Sněžník, ale parkovali jsme na odbočce na Sněžník, cca 800 m od startu. Takže to úplně nevyšlo. Na parkovišti mě banda lidí moc krásně přivítala a moc mě to dojalo. Díky. Fakt si toho vážím. Viděl jsem staronové tváře a bylo to vážně milé.
Na Sněžník a Koňskou hlavu
Vyběhli jsme tedy z parkoviště za hnusného počasí. Inverzní mlha, celkem ledový vítr. Cestou do obce Sněžník se k nám připojily ještě další dvě členky UL-TRAILU. Vítr byl opravdu nepříjemný, na té otevřené silnici, ale za chvilku jsme byli v obci a tam to přeci jen bylo lepší. Proběhli jsme Sněžníkem – Přední Vsí a začali jsme konečně stoupat lesem vzhůru.
Banda se trochu roztrhala, což se dalo předpokládat. Chrti z UL-TRAILU vepředu a další dvě skupinky. Většinou se na nějakém rozcestí počkalo, alespoň ze začátku. Ale to je vždy normální.
Vystoupali jsme nad Švédský hřbitov a pak posledním prudkým úsekem na vrchol Sněžníku. Stále byla kolem dokola mlha, ale výrazně řidší, než níže. Začalo chvílemi prokukovat i slunce. Nahoře u rozhledny, jsme počkali na zbytek bandy, abychom se vyfotili. Bohužel to nevyšlo na celou bandu, ale na dvakrát jsme to zvládli.
Od rozhledny jsem pak po hřebeni mířili dál. Nemuseli jsem se zdržovat výhledy – žádné nebyly, a tak cesta ubíhala celkem rychle. Oběhli jsme Koňskou hlavu a přiběhli jsme na rozcestí Pod Koňskou hlavou, kde byl dělící bod. Na tomto místě se celá parta rozdělila. Část si dala kratší 11km varantu a vraceli se kolem Sněžníku zpět. Zbytek pak šel tu delší 25km trasu a zamířil do Německa.
Do Němec
S parkou pětadvacítek jsme tedy zabočili doprava a oddělili jsme se. Seběhli jsme na rozcestí a parkoviště Kristin Hrádek (cca 2 km od Kristina Hrádku) a po překročení hlavní silnice jsme zamířili na cestu vedoucí na sever, skrz Spálenou paseku. Pohodlná široká lesní cesta nás dovedla k Hrádeckému rybníku. Ten jsme oběhli. Na pasece u Telefonky jsem pak dále sledovali žlutou turistickou cestu, ale už jen kousek, po chvíli jsem ji opustili a úzkou pěšinkou jsme seběhli kolem Liščího potoka dále k hranicím.
Hned na hranicích jsme oběhli Fuchsateich (Liští jezero či rybník) a napojili se na pohodlnou štěrkovku. Chvilku jsme si zde odpočinuli. Rybníček byl zamrzlý a vypadalo to tam fakt krásně.
Od rybníka jsme chvíli sledovali německou žlutou turistickou a pak jsme se stočili opět do lesa, až k nejzazšímu bodu dnešní trasy, k rozcestí Rosenthal-Bielatal. Zde jsme zamířili doprava, na východ a sledovali pro změnu zelenou turistickou cestu. Lesem, ale po asfaltce jsme doběhli k dalšímu rybníku – Taubenteich, kde je pěkná útulna. Byl jsem zde v létě s Lenkou, ale z jiné strany a také jsme zde běželi v rámci pankáčského Ultralabáku.
Zde začal apendix. 🙂 Plánovačka této trasy evidentně natahoval cestu aby vyšla na těch 25 km. Takže nás vyhnala silnicí od rybníka vzhůru. Nechala nás vyběhnout nějakých 80 výškových metrů na 1 km, aby nás opět nechala toto seběhnout a my se dostali prakticky pouze na druhou stranu stejného rybníčku. Byl to takový žertík :-).
Napojili jsme se na cestu lemující státní hranici. tento úsek znám. Je vždy hodně blátivý, ale jelikož mrzlo, tak veškeré bláto bylo tvrdé jako kámen. Úsek je to opravdu krásný, asi ten nej, z celé trasy. Po počátečním seběhu mírně stoupal.
Krisitin Hrádek – Koňská hlava – Sněžník
Žlutá turistická vedla několik km podél hranice. Po chvíli se mírně stočila na jih a opustili jsme tak Německo. Cesta zde byla silně rozježděná nějakou těžkou technikou. Šedivé, zmrzlé bláto nebylo úplně vhodné na nějaký pohodlný běh, ale asi lepší zmrzlé, než kdyby to bylo rozbředlé a mazlavé. To bychom asi vypadali. Za chvilku jsme vyběhli přímo u Kristina Hrádku. Dali jsme si chvilku v závětří u dřevníku pauzu a svačinu.
Další úsek vedl po příjezdové silnici k rozcestí s parkovištěm, které jsme již dnes probíhali. Silnice mírně klesala, a tak se nám povedlo ji celkem rychle přeběhnout. Nebyl to úplně příjemný úsek, foukal vítr.
Za parkovištěm se naše osmička vydala na poslední stoupání (alespoň jsme jim to nalhali, abychom je motivovali :-)). Bylo ale krátké a dovedlo nás opět na rozcestí Pod Koňskou hlavou, kde se prve parta dělila.
Napojili jsme se na E3 – hřebenovku Via Czechia a nyní jsme vlastně sledovali úsek kratší varianty trasy. Tyršovou stezkou jsme sestoupali dolů a na rozcestí jsme se napojili na Nosticovu silnici. Asi by bylo lepší běžet více nahoře, turistikou cestou pod skalami, ale bylo to takto naplánováno a tak jsme to respektovali. Je fakt, že ta Nosticova silnice je pěkný opruz. Skoro 4 km asfaltu, s neustálým stoupáním a jedna dlouhá přímka. Ale zase dá běžet s pěknou kadencí, na automat.
Skoro na konci této části jsme doběhli na rozcestí. Zde trasa více stoupala do obce Sněžník – Přední ves. Ondra si procvičil němčinu s dvěma Němci, co hledali v autě cestu. Pak už jsme jen vystoupali do obce a tím skončilo naše dnešní stoupání. Někde před obcí však padla hranice uběhnutých 25 kilometrů. Někdo vypnul hodinky, ale já to nechal plavat.
Zbytek trasy po silnici, cca 2 km jsem pak doběhl v celkem svižném tempu s Martinou po boku. Pokecali jsme a za chvíli jsme už byli v cíli.
Na parkovišti a domů
Na parkovišti jsme se rozložili. Zbytek party už byl bůhví kde. S tím se ale počítalo. Kousek od mého auta jsem potkal pantátu – byli zde na výletě na Sněžníku. Zaplatil jsem parkovné, naložil jsem do auta Ondru a Soňu. Ondrovi jsem svěřil své rozbité hůlky do opravy a vyjeli jsme. Rozvezl jsem Ondru domů – do Libouchce, Soňu jsem hodil na Střekov a pak jsem v pohodě dojel domů.
Byl to super běh. Velká banda lidí. Moc rád jsem viděl lidičky z mé bývalé bandy a byl jsem opravdu potěšen přivítáním, jakého se mi dostalo. Třeba mi to zase někdy vyjde a rád se k nim přidám.
- Celková vzdálenost: 26,67 km
- Průměrné tempo: 7:02 min/km
- Celkový čas: 3:07 hod
- Celkový výstup: 660 m
