Polná, Hohenberg, Sommerhau, Smrčiny, Polná

Na sobotu jsem měl další naplánovaný trénink. Tyto sobotní běhy mám z celého tréninku nejraději, poněvadž jsem hlavně mimo silnici, nebo alespoň chci být. Takže v plánu bylo 22 km, v terénu. Využil jsem toho, že jsem s Káťou jel do Františkových Lázní, a tak jsem si předem trasu naplánoval.

Polná – lom Blatná

Zaparkoval jsem v obci Polná. Malá obec, obestavěná křižovatka, nic zajímavého. Původně jsem měl vyběhnout až z Podílné, ale nebyl jsem si jist s parkováním, takže jsem zastavil o něco dříve. Vyběhl jsem tedy po silnici.

Hned za Podílnou silnice skončila a já se napojil na červenou turistickou Stezku Českem. Běžel jsem po pohodlné štěrkovce lesem. Doběhl jsem k prvnímu zamrzlému rybníku – Velká Žabka. Kousek za ním se pak cesta stočila více na jih. Po chvilce jsem vyběhl z lesa a objevil jsem se u dalšího – Kamenného rybníka.

Hned za rybníkem jsem vběhl do obce Libá. Přišlo mi, že je úplně liduprázdná, nepotkal jsem jedinou živou duši. Cesta se v obci stočila doprava, trochu do kopce a znova jsem vběhl do lesa. Obíhal jsem kopec Blatná, který jsem měl po levé ruce. Napojil jsem se na cyklostezku 2063, což byla pohodlná asfaltka. Místy ale byla namrzlá se zbytky sněhu a tak jsem musel dávat pozor na kroky.

Cesta se narovnala do přímky. Začala stoupat. Asi po 1 km jsem pak odbočil doprava a měl jsem s dostat na nějakou vyhlídku, kterou jsem očekával, podle mapy. Cesta byla špatná, neudržovaná a rozježděná těžkou technikou, ale naštěstí to bylo zmrzlé, takže jsem se nebořil do bláta. Ze začátku se dalo klusat, ale za chvíli jsem pak přešel do chůze.

Dostal jsem se na konec cesty. Prostě najednou skončila a přede mnou byl jen val ze štěrku.

Vyškrábal jsem se nahoru, očekávaje nějakou krásnou vyhlídku. Jenže prd. Lom. Žádný výhled se nekonal, jen lom. Hnus. A tak jsem se otočil a seškrábal jsem se zpátky dolů na cestu. Úplně zbytečná odbočka, ale alespoň jsem si nastoupal nějaké ty metry.

Hohenberg an der Eger – Sommerhau

Seběhl jsem zpět po té špatné cestě a vrátil jsem se na asfaltku. Čekal mě asi 2km seběh po rovné asfaltce. Nemám to moc rád, ale alespoň to odsýpalo. Tento úsek se mi moc nelíbil, začal jsem trochu litovat, že jsem si nenaplánoval něco jiného. Doběhl jsem do malého údolí, kde se cesta narovnala a já minul soustavu několika terasovitých rybníčků. Jmenovalo se to tu Dubina.

Za rybníčky z cesty odbočovala žlutá turistická, která mě vedla přes pláň. Začalo zde docela hodně foukat. Cesta byla štěrkovitá, ale alespoň to už vypadalo trochu lépe, než ten ošklivý úsek za mnou. Vyběhl jsem nahoru, na návrší. Po pravé straně už bylo Německo. Nahoře, na návrší, jsem pak zahnul mezi louky. Zamířil jsem rovnou do Německa, k Hohenbergu. Ten se rozprostíral na kopci přede mnou.

Dostal jsem se přímo na hranici. Seběhl jsem po schodech do údolí, čímž jsem překonal CZ/DE hranici. Byl jsem v Hammermühle. Po mostě jsem přeběhl řeku Eger a po silnici jsem začal stoupat kousek k Hohenbergu an der Eger. Trasa však vedla okolo, což mi ale nevadilo, asfalt, jako asfalt.

Napojil jsem se na hlavní silnici. Trasa byla teď velice pohodlná, a tak jsem vytáhl svačinu a najedl jsem se. Po silnici jsem kousek sestoupal znovu do údolí. Za obcí jsem se napojil na cyklostezku, která částečně lemovala řeku Eger.

Běžel jsem přímo po hraniční čáře. Ta byla označena celou řadou kamenných patníků. Po této silnici jsem doběhl až do další obce, Sommerhau. Prakticky celou jsem ji oběhl, hned za ní jsem zatočil doprava. Oběhl jsem pár stavení a začal stoupat po silnici do stráně. V Sommerhau se do řeky Eger vléval potok – Mezný, který tvořil hranici mezi Českem a Německem. Já jsem nyní běžel podél něj, ačkoliv ne přímo u něj.

Podél hranice

Nad obcí skončila konečně asfaltka a já se dostal do lesa. Cesta byla nyní štěrková, pohodlná, ale opět místy namrzlá se zbytky sněhu. Krásně se běželo. Terén byl vlnitý, klesal, stoupal a stále jsem sledoval hranici. Doběhl jsem k dalším kaskádovitým rybníčkům. Cedule hlásila, že se jedná o nějaký Privatplatz. Hezké místo.

Pak opět následovalo stoupání. Po levé ruce jsem měl kopec Großer Hengst-Berg. Stále jsem běžel na sever a příjemně to utíkalo. Napojil jsem se na cyklostezku a dostal jsem se na zajímavé hraniční místo. Přím na hranici byla postavena dřevěná kaplička a hned vedle stály dvě dřevěné sochy v bylinkové zahradě.

Takže jsem byl zpět v Česku. Z cyklostezky jsem ihned na hranici uhnul na lesní cestu a sledoval ji. Konečně pořádná lesní cesta, bez štěrku. Vlnila se lesem a já si toto fakt užíval.

Rybník a zpět do Polné

Za chvíli jsem se ale zase napojil na cyklostezku. Opět štěrk, led, zbytky sněhu. Doběhl jsem k rybníčku Malá Žabka – asi menší brácha Velké Žabky, které jsem míjel na začátku trasy. Klesáním (ledovka) jsem se dostal na můstek přes potok a čekalo mě poslední stoupání. Celkem prudký výstup. Ze začátku jsem běžel, ale ke konci jsem přešel do chůze. Asi v půli kopce jsem pak zahnul doprava, do lesa. Těšil jsem se na zbytek cesty, že bude lesem, ale měkoučká lesní cesta skončila si po 200 metrech a znova jsem byl na štěrku.

Asi po 1 km jsem doběhl do civilizace. Byl jsem u nějakého objektu. Stočil jsem se opět doprava, doběhl k další zatáčce na silnici,. která by mě dovedla přímo do Polné, ale to jsem úplně netušil, tak jsem se držel plánované trasy. Mezi stromy jsem proběhl kolem zahrad na silnici a byl jsem v Podílné. Stočil jsem se doprava a pomalu jsem už doklusal po silnici do Polné.