Na tuto sobotu jsem měl naplánovaný běh od mého trenéra. Klus, 20 km, ideálně kopečky. Tak zněl plán. Chvilku jsem hrabal v mapách, až jsem si naklikal trasu z Brné přes Průčelskou rokli nahoru, Němčí, atd. Shodou okolností se mi ozval Honza Player, zda něco neplánuju, tak jsem mu toto poslal a domluvili jsme si společný běh. Přidala se k nám nakonec ještě Maru a tak jsme byli tři.
Běžíme
Sešli jsme se v Brné u kapličky. Maru přijela trochu později, ale jakmile dorazila, tak jsme vyrazili. Cesta začínala v Brné, a hned do kopce. Vběhli jsme do Průčelí, proběhli jsme kolem několika stavení a za chvíli jsme již opustili civilizaci a byli v rokli. Roklí teče Průčelský potok a ten má několik “kaskád” – kamenných přehrad a vodopádů.
Ze začátku jsme běželi, ale terén byl čím dát tím víc příkřejší, tak jsem přešli do svižné stoupací chůze. Asi po 4 km a skoro 450 metrech převýšení jsme byli nahoře v Němčí. Vzpomínali jsme zde na závody – UTM, jak se to zde dělilo na půlmaraton a maraton. Za Němčím jsme odbočili doprava a zamířili přes Kamenný vrch do Čeřeniště. Čekala nás celkem pohodlná cesta, štěrková, s mírným stoupáním, nic strašného. Vrchol jsme přeběhli, aniž jsme to postřehli a za chvíli jsme již sbíhali po loukách dolů, k Čeřeništi. V plánu bylo oběhnout kopec Matrý po cestách okolo, ale nějak jsme se na těch cestách na louce zamotali a najednou jsem již byli mimo trasu a klesali jsme k Čeřeništi. No nic. Trochu jsme si to zkrátili. Drželi jsme se jedné z cest, které se všechny sbíhaly v Čeřeništi a tak jsme tam za chvilku doběhli.
Proběhli jsme obcí, překonali hlavní silnici a dali jsme se opět do stoupání, velmi mírného, nahoru na pláň, k rozcestí Pod Homolkou. Tento úsek měl asi 1 km, pohodlně jsme vyběhli nahoru. Na obzoru jsme objevili nějakého běžce. Na rozcestí Pod Homolkou jsme odbočili doprava a drželi se cesty vedoucí přímo na Varhošť.
Běžec nás dohnal. Chvilku jsme s ním kecali. Byl z Liberce a jak jsem pochopil, byl zde na návštěvě a obíhal si zajímavá místa v okolí. Za chvilku nám zmizel, ale mířil také na Varhošť.
Dorazili jsme k Varhošti na rozcestí Sedlo pod Varhoštěm. Zamířili jsme přímo, po cestě nahoru. Stoupání na Varhošť je prudší, šli jsme. Liberečák kousek před námi. Po chvilce stoupání jsme byli u rozhledny. Byl jsem zde tak 3 roky zpátky a přišlo mi, že je nějaká jiná. Pravděpodobně došlo k opravě kamenného podstavce. Pěkné.
Nahoře jsme se opět potkali s Liberečákem. Využili jsme jeho dobroty a nechali se společně vyfotit. Varhošť nabízí úžasné výhledy. Je vidět veliký kus Středohoří, Porta Bohemica, na druhé straně pak další kopce (Křížová hora, Dlouhý vrch, …). Prostě nádhera. Nádherný pohled to musí být na jaře, kdy je vše krásně zelené.
Po chvilce kochání jsme se vydali dolů. Čekala nás další etapa. Pokračovali jsme po žluté turistické, tedy na druhou stranu kopce Varhošť. Seběhli jsme lesem, trochu klikatou cestou. Dostali jsem se na další turistickou, zelenou, která byla souběžně se žlutou a vedla do Kundratic. Chvíli jsme ji sledovali a pak jsem odbočili na vyhlídku Krkavčí skála. Opět to bylo nádherné místo, kde jsem byl poprvé. Tentokrát jsme koukali směrem od Labe. Nádhera. Vidět bylo Hradiště, Říp, Tlučeň a další místa.
Ale času nebylo nazbyt, a tak jsme se po chvilce vydali zpět. Vraceli jsme se kus po stejné cestě jako sem. Opět jsme vzpomínali, že tuto cestu známe z Žernoseckého půlmaratonu, kdy se Varhošť obíhá. Na rozcestí jsme se pak stočili mírně vlevo a zamířili po neznačené cestě pop vrstevnici k Jezuitské rokli. Jezuitská rokle je hodně podobná Průčelské, ale není tolik schůdná. Cesta tam je, ale neudržovaná. Přes cestu bylo spousty kmenů, které jsme museli přelézat. Za Jezuitskou roklí následovala soutěska Rytina, kterou vede stejnojmenný potok. Cesta stále stejná, kamenitá, zasypaná zetlelým listím. Hodně zde klesala a byl z toho takový ortopedický seběh.
Seběhli jsme až na rozcestí – Rytina soutěska – zahnuli jsme doprava, na žlutou turistickou. Minuli jsme několik zahrad, domků. Obíhali jsem vrch Pahorek. Z cesty asi po 600 metrech jsme odbočili doleva a velice nepohodlným úsekem, kde běžíte po hodně nakloněné cestě, která není moc vidět, je nezpevněná, sype se a klouže, jsme doběhli k Němčickému potoku. Naopak zde je to moc krásný úsek lesem.
Terén zde byl opět velmi členitý. Cesta se vlnila, nahoru a dolů, lemovala sklon kopce, ale je to nádherný trail. Běží se pohodlně. Překonali jsme Němčický potok a pokračovali po vrstevnici směrem do Brné. Za chvíli jsme již byli v civilizaci. Proběhli jsme Brnou a pak už jsme byli u kapličky, kde jsme měly svá auta.
Zde se s námi rozloučila Maru. Já “musel” ještě doběhnout cca 2,5 km, které mi chyběly z předepsané vzdálenosti, a tak jsem řekl, že si to ještě doběhnu na cyklostezce. Honza se ke mě přidal. Celkem svižně jsme seběhli kolem Srdíčka na stezku a směrem ke koupališti. U něj jsme se otočili a vrátili se zpět. Vyšlo nám to úplně krásně.
A hotovo
Vyšlo nám to přesně na 20 km. Byla to nakonec velice pěkná trasa, která měla vše: les; louky; silnice; kopce; seběhy; trochu náročnější terén. Krásní cvičná trasa. Mě se to hodili do plánu, tepovku jsem držel celkem ve stanoveném rozmezí, což je u takovýchto běhů celkem těžké.
- Celková uběhnutá vzdálenost: 20,02 km
- Vystoupáno: 926 m
- Celkový čas: 2:38
- Průměrné tempo: 7:55 min/km
