Miladatlon 2020, aneb gravel povolen

Tak po roce je to opět zde. I přes počáteční nejistotu, zda se závod bude vůbec konat, tak se organizátorům vše podařilo a závod byl vyhlášen, naplánován, spuštěn a dokončen. No, a byla to fakt sranda. Mou volbou byl i pro letošek middle, tedy: 500m plavání, 20 km kolo a 5 km běh.

Na závod jsem se tradičně jinak moc nepřipravoval. něco naběháno mám, na kole taky něco odjeto, ačkoliv to žádná sláva není. Plavání – tak to vůbec. Dva dny před závodem jsem si připomněl plavecké styly, zda to vůbec ještě umím. Tím to skončilo. To není dobré.

Přihlášení na závod u mě zdramatizovala malá komplikace, kdy jsem se omylem přihlásil na závod dvakrát. Příště si musím dávat více pozor a zapisovat si, kam už přihlášen jsem a co jsem za závody zaplatil. Díky Jurovi a jeho týmu se mi to ale podařilo vyřešit a startu u mě nic nebránilo.

Gravel povolen

Na rozdíl od předchozích dvou ročníků bylo povoleno během cyklistické části závodu použít kolo kategorie Gravel. V loňském roce, kdy jsem se účastnil poprvé, povoleno nebylo a já tak závod odjel na své staré herce z Moutfieldu. Trať jsem si pamatoval, jakože na gravel dobrou, takže jsem byl z toho nadšen. Nemusel jsem si kolo půjčovat, vždyť gravela mám a to je paráda.

Chvíli jsme váhal, zda závod odjet v nášlapech, či v normálních botách. U pedálů je mi to jedno, mohu volit obojí. Nakonec vyhrály klasické boty, což jsem později vyhodnotil jako dobrou volbu.

Paráda to sice je, ale za určitých, převážně příznivých klimatických podmínek. O tom ale dále.

Před závodem

Letos jsem nebyl sám. Závodu se účastnil i Pavel a Veronika, se kterými společně trénujeme. Počasí v tuto chvíli bylo ideální, zataženo, teplota kolem 20°C. Nepršelo

Do depa jsem přijel někdy kolem půl dvanácté. Zrovna se vyhlašovaly dětské kategorie. Vyzvedl jsem si registračku, byl jsem na ramenou označen číslem a šel jsem si uložit kolo a připravit věci do depa. 

Potkal jsem se s Pavlem. Byl zhruba ve stejné fázi ukládání. Připravili jsme kola na rámy, helmy, boty, ponožky, ručníky a vše ostatní potřebné k závodu tak, aby bylo vše po ruce a nemuseli jsme se ničím zdržovat. Začalo zlehka kapat. 

S Pavlem jsem pak šli před start, pro vodu. Potkali jsme Veroniku s Martinem. Nervozita začala zlehka stoupat. Čas letěl. A hlavně se rozpršelo. A hodně. 

Čas letěl opravdu rychle. Najednou zde byla rozprava před závodem. Byl zopakovány instrukce k závodu, kudy do depa, jak na přechody, jaké jsou povinnosti závoďáků, co mít  a co nemít, atd. A pak se šlo rovnou na start. Stále pršelo.

Závod

Plavání

Jako první vystartovali ti, co běželi závod Long. O minutu později pak my. Na břehu, těsně před startem byla docela zima a těšil jsem se do vody, do toho kafe. A že to kafe, z předchozích horkých dní bylo.

Vyrazili jsme tedy na první úsek, 500 m plavání. trať byla vyznačena dvěma bójkami, a plavali jsem tedy do trojúhelníku. Kopanců jsem schytal hodně, ale asi jsem i nějaké rozdal, za což se všem omlouvám. Ještě, že jsme měli ochranné, slušivé čepičky. 

Celkem jsem se držel v davu, odhaduji to tak na polovinu balíku. Střídavě jsem volil prsa a volný styl, abych se co nejvíc šetřil. 

A už tu byl konec plavacího úseku. “Nejhorší mám za sebou,” pomyslel jsem si. Nevěda, jak hluboce jsem se mýlil. 

Pršelo opravdu hodně.

Download
Mapu berte s rezervou.

Kolo

Vyběhl jsem z vody. Po schodech nahoru, po zeleném kobercí a do stráně nahoru do depa. Zatím to šlo. Při sundavání slušivé čepičky jsem vytratil plavecké brýle. Pak jsem je už nenašel. Škoda. Přepnul jsem aktivitu na Garminech – přechod. 

V depu rychle osušit mokrým ručníkem nohy, natáhnout ponožky, boty, tričko, připnout číslo, nasadit rukavice sundat kolo z konstrukce a vyběhnout. S kolem v ruce jsme oběhli depo a pod depem, cca 50 m úsek. Pak jsme teprve mohli nasednout a vyrazit na okruh. 

Pršelo

Začátek celkem dobrý. Před sebou jsem viděl Pavla, a tak jsem se ho pokusil dohnat. Za chvíli se mi to podařilo, ale zjistil jsem že to není Pavel, ale někdo úplně jinej. Zatracený triatlonový dresy z Decathlonu. nevadí. Předjel jsem ho 🙂 Gravel po štěrku svištěl, paráda. 

Dostali jsme se na jižní břeh jezera a odbočili jsme do stráně. Cesta stoupala, tempo se výrazně zpomalilo. Povrch stále dobrý – asfalt, štěrk, ideální pro gravela.

No, ale potom to začalo. Dostali jsme se do čistého terénu. Zarostlá blátivá cesta plná vody. Gravel to nezvládal. Šlapal jsem jak magor ale zadní kolo prokluzovalo, zadek lítal ze strany na stranu, pro mě prostě peklo. Nadával jsem, ale stejně nezbylo nic jiného, než se s tím poprat a nějak tento úsek přežít. 

Dva pády. Ještě, že do měkkého a při malé rychlosti. No noc. Bahno se oškrábe. Konečně byl tento úsek zamnou a mohl jsme se vydat na stíhací jízdu po pevné cestě, po asfaltu a štěrku. Bohužel jsem nabral velkou ztrátu, takže nebylo skoro koho stíhat.

Vrátil jsem se na severní stranu jezera, a podél vody jsem se vracel do depa. rychlost slušná, někoho jsem předjel, přede mě se moc lidí nedostalo, ale někteří ano. V místě, kde se vylézalo z prvního úseku z vody, jsme museli z kola dolů. Kolo tedy vést, a běžet k depu a podél spodní strany depa jsme proběhli do druhého kola. 

Ono se to dobře čte,a le zkuste si vyběhnout stráň, cca 30 metrů s kolem v ruce. Stráň totálně rozbahněná a běžíte deseti centimetry bahna. metr nahoru, půl metru sklouzneš dolů. parádní bylo povzbuzování lidí. Ať už známých, či neznámých. Potěšilo to.

Druhé kolo se opakovalo stejně, jako to první. Nejdřív rychlý úsek, pak bahenní koupele a zábaly a zase rychlý úsek. Cestou jsem už míjel nešťastníky, co kola vedli. Prázdné duše. 

Celkem jsem ujel cca 24,5 km. 

Vběhl jsem do depa. Opět strání nahoru, bahýnkem. Klouzalo to jak kráva. Zavěsit kolo, sundat helmu, rukavice a vyběhl jsem do běžecké části trati.

Pršelo trochu míň.

Download

Běh

Na rozdíl od předchozích zkušeností jsem neměl nijak zásadní problém s přechodem kolo – běh. rozběhl jsem se relativně v pohodě. Cesta vedla lehkým stoupáním, po šotolině k horní silnici. Měl jsem boty od bláta, ale to bylo za chvilku v pohodě a těšil jsem se na poslední úsek po silnici, kde bych naplno využil své silniční boty.

Chyba lávky. nějak jsem podcenil studování trasy před závodem. Asi po 100 metrech na silnici najednou odbočka doleva a hezky terénem nahoru po trávě. Že to bylo bahýnko asi nemusím dodávat. Vyběhli jsme až oplocené části na vrcholu bývalé skládky. Odbočka doprava a zpátky na silnici. Přeběhnout silnici a po štěrkové cestě do depa a do druhého kola.

Běželo se mi docela dobře, ale už jsem byl docela unaven.  Druhé kolo jsme ale měl za stejný čas, jako první. 

Nakonec jsem to tedy dal. V cílovce mě ještě předběhla jedna závoďačka, ale bylo mi to víceméně jedno. Byl jsem rád, že to mám za sebou. 

Jo, teď zrovna nepršelo.

Download

Po závodě

Dostal jsem medaili. Sebrali mi čip z nohy a pásek na startovní číslo. První mě potkal Martin. Udělal mi zablácenou fotku. Vydýchal jsem se a šel do depa ke kolu.

Kolo mělo asi o 50 kg více, jak na něm bylo nabalené bahno a to toho spousty opadalo na rychlejších usecích. trochu jsem ho opláchl vodou z lahve, alespoň z toho nejhoršího. Očista přijde později. 

Potkal jsem Pavla. Zážitky měl podobné jako já. Měl to však rychlejší. Tak, jak jsem byli zablácení, jsme vlezli do Milady a smyli jsme ze sebe to bahno a špínu. Čistou špínu. 

Potom jsme nějak posbírali svoje věci, a šli si pro jídlo. No a potom jsme se vydali domů. 

Jak to vidím?

Byl to nádherný závod. Nemělo to chybu. Počasí bylo takové, jaké bylo, a dalo to tomu hoooodně navíc. Užil jsem si svoje. Chvílemi jsem na organizaci nadával, proč mi to jako dělají, a že je všechny nenávidím, proč prší, proč je bláto a tak dále, ale stejně to bylo skvělý.

Organizaci závodu nemohu vytknout vůbec nic. Podpora před závodem maximální (viz dvojitá platba), na místě každý věděl, kam jít, co dělat. Vše zajištěno od jídla, vody, posezení, měření. Luxusní depo. 

Miladatlon je prostě nejlíp organizovaný závod, kterého jsem se kdy účastnil. To platilo vloni a platí to i letos.  To podepisuji.

Nelíbila se mi jedna věc. A to, že někteří závodníci, a nevím, zda jim říkat závodnici, si po závodě kol vzali do Milady a začli ho tam umývat. V jezeře. To je prasárna. Nevím, dle mého názoru na kole není jen bahno. 

Takže díky a příští rok zase na startu. 

Fotky zde jsou od fotografů, kteří nám je poskytli. Děkuji.