Libouchec, Výrovna, Jílové, Holý vrch, Tisá

Ráno jsem vyrazil něco po půl osmé autem do Libouchce. Ondra na mě čekal před barákem, odkud byl naplánovaný start. Holky zde nebyly, ale měli jsme od nich info, že vyběhnou z Jílového, nám naproti a pak to s námi oběhnou kolem dokola. Bez dalších okolků a otálení jsme hned vyběhli.

Na pastvinu, mezi kopce a na Čermnou

Vyběhli jsme z Libouchce, po trase LUMu. Překonali jsme hlavní silnici a začali jsme stoupat rovnou cestou nahoru k Pastvině. Po cestě jsme kecali - však jsme se dlouho neviděli (od Dolomit) a cesta příjemně utíkala. Byli jsme odpočatí, a tak nevadilo ani mírné stoupání a pohodlně jsme klusali vzhůru. Já tuto část znám nejen z LUMu, ale občas tudy mívám přeběhy z Libouchce do ÚL. Vždy se tu někde zamotám, poněvadž jsou zde zaniklé turistické cesty, ale Ondra je místní, a tak to tu dobře zná.

Oběhli jsme kopec Strážiště po levé ruce a druhý kopec - Liščí kopec - po pravé ruce. Poté jsme již začali sbíhat do Čermné. Zprvu celkem prudký lesní seběh, pak už na pohodu po louce, až do Čermné. Tu jsem nejprve nepoznal, ale pak jsem si uvědomil, že ji vlastně znám jen z druhé strany. Mám to tak pořád. Když běhám nějaký úsek stále jedním směrem, tak z druhé strany to nepoznávám.

Na Výrovnu, setkání

Hned za Čermnou jsme se stočili doleva a opět jsme začali stoupat vzhůru, na Výrovnu - kopec s nadmořskou výškou 540 m. Stále se nám klusalo krásně, takže do chůze jsme přešli jen v nejexponovanějších částech. Nikam jsme nepospíchali. Dokonce jsme po cestě trochu uklidili (nechápu, jak jen tak někdo může v lese na cestě odhodit prázdnou PET lahev od Kofoly). Za chvíli jsme byli těsně pod vrcholem. Cesta přes samotný vrchol nevedla, ale toto neřeším. Ondra mi ukázal krásnou vyhlídku. Jednalo se asi o bývalé startoviště pro paragliding. Ondra vyprávěl, jak je občas zespoda pozorovali, jak parkují nedobrovolně v lese. Po chvilce pak následovala další vyhlídka, s malou skalkou. Pod námi se otevřelo celé údolí, viděli jsme od Libouchce až do Jílového.

Vyhlídka byla trochu z cesty. S Ondrou jsme začali mít obavy, zda jsme třeba nyní neminuli holky, které běžely naproti. Zda zrovna neproběhly po cestě kolem. Raději jsme jim zavolali, ale byly teprve pod Výrovnou, a tak jsme se mohli vydat dolů. Já si zapomněl znovu zapnout aktivitu. S Lenkou a Dášou jsme se pak potkali na cestě v lese. Hned to otočily a společně jsme pak seběhli dolů, do Jílového ke hřbitovu, kde jsme se teprve řádně přivítali. Zde jsem zjistil, že jsem si ty hodinky znovu nespustil - a to nebylo dnes poprvé.

Jílové, Holý vrch

Teď nás čekal asfalt. Celkem hodně. Probíhali jsme Jílovým. Znovu jsme přeběhli trať, hlavní silnici, a za silnicí jsme začali stoupat. Oběhli jsme kostel a za ním už následovala dlouhá, rovná, stále stoupající silnice, až do lesů. Klusal jsem s Dášou, bavili jsme se různě o zážitcích jak z Dolomit, tak z jejího pokoření výzvy "Ze dna na vrchol", zkrátka klasické debaty. Pak jsme se dostali na odbočku ze silnice do lesa. S Dášou jsme počkali na Ondru s Lenkou a pak jsme již odbočili na lesní cestu. Bylo zde celkem hodně hub, až nám bylo líto je zde nechávat.

Podběhli jsme silnici tunýlkem se zákazem vstupu. Nu což. Přežili jsme to. Ještě asi dvakrát jsme překonali hlavní silnici napříč a pak jsme se na ni nakonec po cestě napojili a cesta nás po ní vedla pár set metrů. Blížili jsme se k Holému vrchu. Ten si také pamatuji z jednoho ze svých běhů z jara. Hlavně to, jak jsem z něj sbíhal dolů do Jílového, po kamenité stráni. Ze silnice jsme se napojili na lesní cestu k Holému vrchu. Dvě zatáčky, trochu stoupání kolem obory, vysílače a už jsme byli nahoře. Betonová bouda se školní lavicí zde stále je.

Urban legend

O Holém vrchu se vypráví, že má svůj druhý název: Hadí vrch. Prý zde byla chovná stanice jedovatých hadů a všichni hadi prý jednoho krásného dne utekli a byli rozlezlí po celé hoře. Říkala to maminka malému Ondrovi, aby sem nechodil.

Pak jsme se vraceli zpět dolů, k silnici. Těsně před ní jsme však odbočili a vrhli jsme se na skály.

Tiské stěny

Začali jsme stoupat mezi skály. Když to šlo, klusali jsme, když ne, tak jsme šli. Cesta byla pohodlná a za chvilku jsme již byli nahoře - Nad Stěnami. Kopírovali jsme hranu skal, míjeli jsme spousty vyhlídek. Občas jsme potkali nějakého turistu. Tento úsek je úžasný. Jak Ondra řekl, to je definice trailu. Les, skalky, cesty, nahoru, dolů, zkrátka vše. Pohodlná cesta, svižně jsme klusali kolem skal. Občas jsme mrkli na nějakou vyhlídku, ale moc jsme se nezdržovali.

Na konci stěn jsme zamířili na Dědovu vyhlídku. Skalní věže, dost vysoké na to, abych si rozmyslel, jestli na tu vzdálenější chci. Nechci. Nemusím vše. Vzpomněl jsem si zde s Ondrou na Marmoladu (Alta Via 2 - II, Rifugio Cavazza al Pisciadù - Passo San Pellegrino).

Pak jsme se vrátili na cestu a začali sbíhat dolů. Po chvilce jsme doběhli na parkoviště, opět jsme překonali hlavní silnici a pak zase vběhli do lesa. Běželi jsme pod hřebenovkou Tiských stěn, nad obcí Tisá. Přímo v Tisé jsme se pak objevili u pomníku, seběhli dolů k Refugi. Zde jsme přehodnotili poslední úsek. Nebylo zase tolik času, a tak jsme se dohodli, že vynecháme poslední kopec a střihneme to rovnou do Libouchce.

Do Libouchce

Z Tisé jsme se tedy vydali přímo na jih. Přeběhli jsme silnici a kolem Kačáku jsme se napojili na turistickou cestu. Proběhli jsme obcí znovu na lesní cestu. Minuli jsme vlek a pak jsme se lesní cestou, stálým klesáním, přibližovali k Libouchci. Nad Libouchcem nám Ondra ještě ukázal část single-trailu, nějaký skok, na který bych nevjel na kole ani zadarmo. Zde jsem si opět zastavil aktivitu na hodinkách, abych si ji zase nezapnul :-(. Pak už zbývalo jen pár set metrů lesem a už jsme byli v Libouchci u fotbalového hřiště. Doběhli jsme k Ondrovu domku a tam jsem s Ondrou běh zakončil. Holky pokračovaly dál. Říkaly, že si to doběhnou po tom okruhu, co Ondra naplánoval.

A to bylo vše

S holkama jsme se rozloučili a já za chvilku odjel (spěchal jsem domů, kvůli Matějovu fotbalu, který nakonec nebyl). Ještě jsem se zastavil ve večerce pro colu a pak už jen domů.

Byl to moc fajn okruh a běh. Po delší době jsem běžel s někým. Příjemná změna. Náramně nám vyšlo počasí a celé se to povedlo. V hodnocení jsem jednoho Plíška srazil za tu asfaltku v Jílovém. Jinak úplná nádhera.