Noční pochod na Milešovku

Matěj za mnou dorazil v pátek do práce kolem půl čtvrté. Měl jsem již připreveny dvě svačiny pro oba, uvařili jsme do termosky čaj, který se bude jistě hodit a za pár okamžiků jsme již vyrazili na start, na UJEP. Cestou nás dohnala Jana Kuželková a tak jsme dorazili k registraci společně. U registrace jsem ptkal obě své běhací party. Jak UL-TRAIL, tak Rozběhánky. Dostalo se nám milého přivítání. Zaplatili jsme startovné a za chvilku jsme s Juniorem vyrazili. UL-TRAIL i Rozběhánci tam ještě zůstali, ale bylo nám jasné, že nás brzy někde dostihnou.

A jdeme

Prošli jsme UJEPem. V Mánesových sadech nás dostilhli Rozběhánci. Uhnuli jsme jimn z cesty, zamávali jsme a byli jsme sami. Prakticky celým Ústím jsme prošli sami. Drtivá většina chodů vyrazila mnohem dřív. Naše startovní čísla byla kolem 800, a jednalo se o čísla pořadová.

Na Větruši

Prošli jsme ulicí Panskou, Revoluční a dostali jsme se k Západnímu nádraží. Tunelem pod kolejemi jsme se dostali na druhou stranu, kde jsem překonali nepříjemnou čtyřproudovku - Žižkovu ulici a pak jsme se už konečně dostali mimo zástavbu - začali jsme stoupat na Větruši.

Obešli jsme Muzeum civilní obrany a stoupali jsme lesem k popravišti. Zde jsme potkali první chodkyni, která zde trochu bloudila. Za popravištěm jsme na silnici viděli druhou bandu - UL-TRAIL jak klusali do kopce. 

Od Větruše jsme pak stoupali k Soudnému vrchu, kolem chaytové kolonie. Drželi jsme se Solní stezky a měli jsme namířeno smerem na Hostivice. Zde jsmužuř předbíhali další a další turisty.

Matěj totiž nasadil celkem rychlé tempo a mě se nedařilo ho nějak zkorigovat. Letěl jako blázen a já za ním vlál, jako hadr na holi. 

Obešli jsem křivé hostovické fotbalové hřiště, přešli jsme louku, les a dostali jsme se na silnici smerem na Milbohov. Zde už se začalo citelně stmívat, a tak jsme vytáhli čelovky, prozatím hlavně kvůli bezpečnosti, abychom na silnici byli vidět. Stále jsme někoho přebíhali. 

K Bílce

V Milbohově jsem zabočili mezi louky. Obešli jsme zprava Písečný vrch. Pak jsme se dostali na silnici spojující Suchou a Stebno ale po pár metrech, už za úplně tmy, jsme opět zabočili na louhy. A do bahna. Tento úsek znám dobře ze závodů - Dubická trailová. překonali jsme návrší Na Kamenech a dostali jsme se na šotolinovou cestu vedoucí do Habrovan.

Za Habrovany jsme přešli po mostě dálnici a po chvilce jsme dorazili doi Žimu. Byli jsme na stezce se jménem Vodobraní. Obešli jsme Žimský vrch. Sestupovali jsem po cyklostezce v lese. Zhruba zde někde nám volala mamka. Ptala se, jak jsme na tom a když jsem jí řekli, že jsem asi tak 3,5 km od Milešovky, tak tomu moc nechtěla věřit. Já taky ne, ale fakt jsme hnali.

Přešli jsme hlavní silnici z Bořislavi a podél Bořislavského potoka jsme došli do Bílky. Zde byla občerstvovačka, ale taky asi 200 lidí, a tak jsme se nezržovali a pokračovali jsme dál. Svačiny jsme už ale snědli.Mmatěj snědl i moji, ale prej hlad neměl, a tak jsme fakt zastavovat nemuseli.

 Na Milešovku

Z Bílky začalo samotné stoupání na Milešovku. Naposledy jsem tudy šel na Silvestra. A jinak jsem tu vlastně letos nebyl. Míjeli jsme houfy turistů. Pod patou Milešovky jsem potkal Luboše, kamaráda z Rozběhánků. Taktéž šel jen procházkou, ale vyrazil někdy v půl třetí odpoledne. Já s Matějem až chvíli před čtvrtou. Fakt jsme hnali. 

Další, koho jsme potkali, byla Maru z UL-TRAILU - už běžela dolů. Jen jsme se pozdravili, div byl že jsme se vůbec s těmi čelovkami poznali. Pak už jsme jen stále stoupali. Pozdeji jsem podle dat zjistil, že z Bílky nahoru nám to trvalo cca 35 minut. 

Nahoře byly úplné zástupy lidí. Fronta z hospody až ven. U noclehárny byl stůl s čajem a dalšími věcmi. S Matějem jsme se ale nechtěli zdržovat, a tak jsme si jen nechali potvrzdit přítomnost a začali jsem hned sestupovat dolů.

Žalany

Čekala nás poslední fáze, do cíle, do Žalan. Sestoupali jsme stejnou cestou až k rozcestí Nad Bílkou. Zde jsem pak zahli doleva do Černčic. A z Černčic to už bylo prakticky jen po silnici. 

Šli jsme po silnici nějaku roklí. Kolem dokola kopce, nad námi svítil měsíc. Junior vtáhl z kapsy sušené maso a dali jsme si tuto pochoutku. Cesta jen klesala a chybělo nám do cíle jen pár kilometrů. Bohužel už jen po silnici a tak to byla docela nuda. Škoda této části. 

Chvvíli jsme sledovali tok Žalanského potoka, prošli jsme Lelovem. Zde jsme se na moment dostli ze silnici. Trasa nás vedla přes louku, k dálnici a k železniční trati. Pod mostem jsme se dstali na druhou stranu (za dálnici) a  byli jsme V Žalanech.  A pak už chybělo jen cca 800 metrů do hospody, kde byl cíl.

Zvládli jsme to se ctí

Ve 21.10 jsme byli v cíli. V hospodě jsme dostali diplom a sušenku. Zahlédl jsem zde sedět bandu Rozběhánků. To jsem nečekal, počítal jsem s tím, že všcichni už budou doma. Pozdravili jsme se a chvilku jsme si popovídali. Před hospodou však stál svozový autobus do Ústí a  tak jsme se s Matějem dohodli, že toho využijeme, ať o nemusíme pak nějak složitě řešit. 

S Rozběhánky jsme se rozloučili a v autobuse jsme potkali druhou bandu - UL-TRAIL. Opět milé shledání. Pak už nás autobus hodil do Ústí. Domů jsme se dostali chvíli po desáté hodině, když nás hodil Rosťa s Patrikem.

Bylo to mc fajn. Moc se mi to líbilo, zvlášť proto, že jsem to absolvoval s Juniorem. Oba jsme si to užili. Únava byla ale velká. Byl jsem rozhodně více unavený, než kdyby toto běžel. Matěj fakt nasadil ostré tempo a bylo to i vidět na tom, že jsme předběhli obrovskou spoustu lisí, aniž by někdo předběhl nás. Asi jsem trochu postižený ze závodů tím, že si to hlídám.