Jak ses dostal k běhání?

Na začátku se sešlo několik motivů. Jeden osobní, kdy jsem už vážil cca 110 kilo a viděl jsem mou fotku se synem, kde mám dvě brady a vypadal jsem fakt strašně. Druhým impulsem byla ta věc, že mi šéf v práci nabídl sportovní hodinky Suunto, a mně se líbily a chtěl jsem vyzkoušet, co všechno umí.

Tak jsem jednoho únorového deštivého dne vzal tepláky, obul jsem si turistické boty a vyběhl jsem do parku. Dal jsem dvě kolečka, necelé tři kilometry, a bylo to.

Největším předělem pak bylo, když jsem dorazil na Miladu a přidal jsem se k Rozběháme Ústí. Pak mi to začalo dávat teprve smysl.

Kdyby mohly tvoje běžecké boty mluvit, co by o tobě řekly jako první?

„Ty se o nás nestaráš, mohl bys nás taky někdy umejt.“

Máš nějaký běžecký/neběžecký sen nebo cíl? Jaký?

Chtěl bych uběhnout 100 mil, a to tak, že dobře, myšleno v nějakém rozumném čase. Ideálně pak v rámci nějakého zahraničního závodu či výzvy.

Co ti pomáhá při krizi?

Pokud je krizí myšlena nějaká životní krize, tak mi od ní pomáhá právě ten běh. Na pracovní krize to funguje nejlépe.

Na běžeckou krizi při závodě nebo běhu mi pomůže hudba či audiokniha. Na běžeckou krizi ve smyslu, že mi nic nejde, nebaví mě to – trochu volného času a pokecat si o tom.

Jaká běžecká vlastnost je podle tebe tvoje silná stránka a která je naopak slabina? A proč si to myslíš?

Myslím, že mi celkem dobře jdou výběhy, stoupání do kopců. Vydržím klusat či jít vzhůru hodně dlouho, strojovým tempem.

Slabinou je pak ta druhá strana kopce, tedy seběhy. Zvlášť dlouhé, technické.

Proč si to myslím? Vidím to. Ať už běžím s bandou, či v závodě, nahoru mi to jde, dolů je to fakt bída.

Máš nějaký rituál před závodem?

Rituál ne, ale v poslední době s sebou nosím Alberta, slona, co mi uháčkovala dcera Kačka.

Co ti běhání dalo do života?

Zvýšilo mi fyzičku, sebevědomí. Zjistil jsem, že se dají dokázat věci, o kterých jsem ani netušil, že se dají, nebo že bych někdy dokázal. Dalo mi určité uspokojení, když jsem viděl, jak jsem některé lidi motivoval.

Co ti z něj naopak vzalo?

Rodinohodiny. Vážně. Dost času, který bych měl věnovat rodině.

Co děláš ve svém volném (čti neběhacím) čase?

Doháním věci z předchozí odpovědi. Dále se věnuji klasickým zálibám – četbě, občas hudbě a momentálně SW vývoji.

Jaká je tvoje odměna po tréninku nebo závodě?

Nemám žádnou tradici v odměňování. Po nějakém povedeném výkonu si rád dám třeba pořádnej stejk či pizzu. Dřív jsem se těšil na pivko, ale nyní abstinuji, takže ani toto ne.

Co bys poradil svému mladšímu běžeckému „já“?

Poslouchej zkušenější a nevěř všemu na YouTube. Vynechej jisté skupiny na FB. Více se věnuj regeneraci a nepodceňuj správný došlap.

A co tomu budoucímu?

Více se věnuj regeneraci a kompenzaci.

Jak se vyrovnáváš s běžeckými neúspěchy nebo zraněními?

Chvíli mě to štve. Někomu o tom povím, kdo mě vyslechne, a pak je zase dobře. Prostě to přeběhávám.

Prozraď nějakou vtipnou historku z běhání.

Ultra, a zejména závod typu Backyard Ultra, způsobuje, že dochází k přesunu mozkových buněk do bot a dále ven. Po okruhu, který jsem běžel 15x stejným směrem, jsem nebyl schopen trefit ten samý okruh směrem druhým a zabloudil jsem hned v první zatáčce.

Kdybys měl prsten z Arabely nebo sluchátko Macha a Šebestové, co by sis přál umět?

Dokonalé seběhy.

Kdybys mohl nechat po sobě na trati jeden vzkaz pro další běžce, co by v něm bylo?

Hlavně se z toho neposrat. Má tě to hlavně bavit.

Koho navrhuješ na další rozhovor?

Dášu Musilovou​