Horský půlmaraton Sušice 2025

Nádherný závod, skvěle organizovaný. Na okraji Šumavy po krásných kopcích.

V hledáčku se mi tento závod objevil někdy na podzim. A navedla mě na něj manželka s kamarádkou, která bydlí u Sušice. Takže byl důvod k návštěvě a spojilo se tak příjemné s užitečným. K vánocům jsem dostal voucher a tím to bylo potvrzeno.

Příprava

Příprava byla tentokrát, na rozdíl od jiných závodů, úplně jiná. Se svým trenérem se připravuji na hlavní závod sezóny, Rakovnickou 100, a tento závod se nám celkem hodil do plánu. Nejprve jsme jej pojali jako přípravný běh, který nepoběžím naplno, ale v průběhu tréninku jsme se dohodli, že do závodu vlítneme, a jdeme do toho závodně.

Trénuji od konce ledna, od Vokobergu , a musím říct, že je to jízda. Vše mi dává smysl, a vidím jasný progres. Formu a připravenost jsme krásně načasovali na tento závod a měl jsem tak docela vysoké cíle. Týden před závodem pak zbýval už jen na odpočinek, drobné aktivity a hlavně hodně jídla. O samotném tréninku se asi rozepíši později.

Do Sušice

V pátek jsem tedy vyrazil s Míšou do Sušice. Ubytování u kamarádky v Nuzerově bylo suprový. Večer jsem se šel proběhnout do lesa, na krátkou aktivaci. 2 km klus, pak abeceda, pár rovinek a zase cca 2 km klus. Vzhledem k tomu, že se jedná o podhůří Šumavy, tak zpátky mě čekal jeden kopec, ale to vůbec nevadilo. Nohy byly sice trochu těžké, ale od toho ta aktivace je, aby se krásně uvolnily. Později pak ještě následovala krátká procházka, abych se podíval na hřebeny a vrcholky, které mě druhý den čekají.

Start závodu byl ve 13.00 hodin. Na ostrov Santos v Sušici jsme dorazili v cca 11 hodin. Provedl jsem registraci, převlékl se a čekal. Holky odjely, měly své plány. Rozhodoval jsem se, zda si vezmu hůlky, ale skoro žádný ze závodníků je neměl, tak jsem si je nakonec také nevzal. Ve 12 hodin odstartovalo 70 závodníků na long trail (30 km).

Asi 30 minut před jsem se šel trochu rozběhat, zahřát a narval jsem do sebe jeden přestartovní gel.

Na hodinkách jsem si připravil trasu a strategii PacePro, kterou jsem si připravil. Cíl byl 1.55. Záložní cíl pak 2 hodiny. PacePro jsem měl nastavené nějak takto:

Závod

Přesně v jednu hodinu závod odstartoval. Bylo nás na startu 218 závodníků a závodnic. Vyběhli jsme celkem svižně napříč ostrovem. Přeběhli jsme silnici, kde pořadatelé zastavili na chvíli dopravu. Začalo první stoupání. Nejprve po asfaltu ulicí Pod Kalichem. Jak už jméno napovídá, čekal nás Žižkův vrch s pomníkem Kalich.

To už jsme byli na louce. Držel jsem se v řadě běžců. Nějak se formovalo pořadí, někdo se hnal dopředu, někdo to pojal výletně. Vepředu se drželi hlavně štafetáři, kteří měli trasu kratší. Vběhli jsem na kraj lesa a pak vyběhli přímo u pomníku. Ten jsme oběhli a stoupali dále vzhůru, na vrchol Šibeníku. Příjemná a krásná lesní cesta. Šibeník ale nebyl tím vrcholem. Cesta vedla vzhůru. Někdo už přešel do chůze, já stále klusal. Nicméně hodinky už hlásily, že něco ztrácím. Asi to nebude taková sranda, jak jsem si myslel.

Vrchol prvního kopce byl až na křižovatce s Cestou nejkrásnějších vyhlídek, na kterou jsme se napojili. Nyní se cesta zlomila a začala klesat. Rozběhl jsem se rychleji, dle plánu. Dvoukilometrový seběh po lesní a štěrkové cestě byl pohodlný, celkem svižný. Držel jsem se několika běžců, které jsem si vyhlídl, a nějak jsme byli spolu po celou dobu. Dohnal jsem ztrátu, dokonce jsem byl i o něco napřed.

Přeběhli jsme Divišovský potok a začal druhý výstup na druhý kopec. Cesta zatím byla pohodlná, kamenitá. Sledovali jsme tok Divišovského potoka. Vybíhali jsme roklí vzhůru, převážně lesem. Hustota závodníků pomalu řídla a had lidí se natahoval. Já se stále držel dvou, tří lidí, jako na začátku. Doběhli jsme na širší cestu, zahnuli doprava. Cedule na stromě hlásila, že za 1 km bude občerstvení. Paráda. Z batohu jsem vytáhl gel, dle plánu a narval ho do sebe.

Na občerstvovačce jsem se nezdržoval. Obsluha mi podala kelímek s vodou – díky moc, takže jsem se ani nemusel zastavovat. Valili jsme hned dál. Vběhli jsem do lesa, na technickou cestu. Ta se stále zvedala až se zvedla úplně.

Toto se opravdu běžet nedalo. Byl to úsek, cca 400 metrů, ale velký sklon a neschůdný terén. Zde jsem se hodně zdržel. Hodinky mi nahoře ukazovaly již cca 2 minutovou ztrátu. Jednalo se o druhý kopec závodu, ten nejvyšší a nejobtížnější. Za chvíli jsem ho ale měl za sebou a byl na vrcholu. Opět jsem se rozběhl. Minuli jsme Rozhledu na Sedle, a po chvilce začal druhý seběh, tentokrát dlouhý cca 3 km.

Seběh byl celkem technický. Musel jsem běžet opatrně, nechtěl jsem se nějak blbě zranit či jen blbě došlápnout. Tempo se opět zvýšilo, trochu jsem doháněl ztrátu, ale už to tak nešlo. Ten kopec umí pěkně tahat. Seběhli jsme do Albrechtic. Zde bylo hodně lidí okolo, co vytvářelo super atmosféru. Bylo zde také předávací místo štafety. Zde jsem zjistil, že dva z mých spoluběžců mě zde opustili a nahradili je jiní, kteří – plni sil – mi zmizeli za první zatáčkou.

Nyní jsme běželi trochu otevřeným terénem. Na nějaké kochání však není čas. Doběhli jsme do Záluží a za obcí jsme odbočili doprava. Terén se narovnal, a trochu ze opět zvedl, ale nic strašného. Minuli jsme nějaké singletrialy Rocky 1 a Rocky 2 (tedy: ne že bych to poznal) a doběhli jsme do další obce – Rok. Za obcí jsme opět zahnuli doprava a začalo mírné stoupání k poslednímu vrcholu trasy.

Už to bylo znát. Měl jsem v nohách cca 15 km náročného běhu. Do kopce to jde vždy pomaleji, z kopce zase letím, takže žádný odpočinek. Nicméně závod je závod, a tak jsem makal. Ztráta ale bohužel narůstala.

Po cestě jsme se dostali na malý hřebínek. Sice stále stoupal, ale nebylo to nic hrozného. Výstup měl nějaké prudší kratší pasáže, které jsem šel. Ale za chvíli jsme byli nahoře, na Sovím vrchu. Opět se ukázala cedule, že za 1 km bude občerstvení. Dal jsem si druhý gel. U občerstvení, které už bylo za vrcholem, jsem se opět jen napil vody a coly a vzal si banán. Ten tedy byl nezralý a tvrdý, takže jsem jej vyplivl. Držel jsem se jakž takž plánovaného tempa, ale ztrátu jsem už nestahoval.

Následovaly dvě zatáčky – doleva a pak doprava a kratší kopeček. Opět jsem přešel do chůze. Chtěl jsem pošetřit síly na závěrečný seběh. Dostali jsem se na rozcestí 3 cest. Zahnuli jsme na žlutou a kus za lesem jsem ji opět opustili a přímo po cestě přes louku, podél lesa jsem začali sbíhat dolů, do Sušice. Zde už nebylo nač čekat. Ztráta na hodinkách mi ukazovala cca 6,5 minuty, což bylo hodně. Snažil jsem se nepolevovat.

Doběhli jsme k hlavní silnici a za ní jsme již byli v Sušici, na asfaltu. Závěrečný úsek byl už po něm. Minuli jsme bývalé kasárny, krásná asfaltka, ale tvrdá. Tempo se zvýšilo. Někdo předběhl mě, někoho jsem předběhl já. Zbývaly cca 2 km. Koukám na hodinky, ztráta pod 6 minut – to půjde. Plánované tempo bylo 5:20, běžel jsem to 4:30. Opět jsme se dostali do ulice Pod Kalichem, kde jsme začínali. Přeběhli jsme silnici, kde hasiči zastavili dopravu – velké díky, a pak jsem byli v ulicích Sušice. jen na chvíli. Vběhli jsem na ostrov po mostě.

Do cíle zbývalo cca 500m. Na cestě jsem viděl Míšu s Květou, jak se blíží do cíle kde na mě měly čekat. Rychlý pohled na hodinky – ztráta 4,5 minuty. Proběhl jsem kolem nich a pak už jsem byl v cíli.

Po závodě

Jedna z dívčin mi nasadila medaili, druhá mi podala láhev s pitím. Odšoural jsem se k lavičce, kde jsem si sedl a oddychoval. Tepovka byla přes 170. Měl jsem toho plný zuby. Po chvilce za mnou dorazily holky. Sice zapomněly můj batoh s věcmi v autě, ale to nevadilo. Odpočíval jsem. Čas 1.59.32. Byl jsem zklamaný. A dost. Cítil jsem předem, že na to mám, že to dám za těch 1.55, ale na druhou stranu, pod dvě hodny to asi taky není úplně zlý.

Po chvilce jsme se zvedli a šli k autu, které holky zaparkovaly poblíž ostrova. U auta jsem se převlékl a vrátili jsme se na ostrov. Dal jsem si u keteringu pár toustů, něco sladkého, a pořádně se napil. A užíval jsem si to. Na vyhlášení jsem nečekal, po nějaké době jsme se zvedli a odjeli.

Jak to vidím?

Horský půlmaraton je úžasný závod na úžasném místě. Počasí nám sedlo náramně, slunce 18°C, prostě nádhera. Moc se mi líbila trasa. Rozmanitá, kopcovitá, technická. Pár obtížných úseků, prudké výstupy, táhlé seběhy. Mělo to vše.

Co se týče organizace – nemám námitek. Občerstvovačky jsem moc nevyužil, jen vodu a colu – banány se nepovedly. Zázemí na startu bylo super. Organizátoři měli i program pro doprovod závodníků, aby tam jen tak nečekali a bavili se. Moderátor se činil celou dobu.

S odstupem času moje zklamání polevilo. Trenér, se kterým jsem si pak psal mě uklidňoval, chválil. Nebylo to zase tak špatné. Trasa nebyla úplně lehká, a když se podívám na data, tak jsem se držel víceméně plánu a neflákal jsem to. Zrovna tak by se dalo říct, že zafungovalo doplňování energie a něco zbylo i na finiš. Moc rezerv už jsem, neměl. Načasování a strategie byla zvolena ideálně.

Vrátím se dám si long (30 km).