Po nějaké době jsem se vydal na testovací trasu, která mi byla před lety přidělena v rámci tréninku na zdolání závodu B7. Od té doby ji 2x do roka absolvuji. Vždy to bylo s bandou z Rozběháme Ústí, ale tentokrát jsem se vydal pokořit České Středohoří a jeho vybrané vrcholy sám.
Přípravy
Docela standardní. Tentokrát jsem si nic nepekl, nevařil. Vše klasické, dostupné potraviny z obchodů. 3 tyčinky, magnesium, dva toasty se sýrem, voda, energy bonbony, 2 espressa (kávové gely). Poprvé po letech jsem promazal mechanismus v hůlkách (ten kolíček), poněvadž mě posledně nějak zlobil.
Termín běhu jsem vlastně musel posunout, kvůli rodinným záležitostem. Ale nakonec neděle vyšla parádně.
Běh
Trasu znám nazpaměť. Na hodinkách jsem si ji sice pro jistotu zapnul, ale prakticky jsem se na mapku po celou dobu nepodíval. Z Lovosic, od nádraží, jsem vyběhl v půl deváté. Po silnici jsem se dostal za obytnou čtvrť a napojil se na silnici vedoucí k dálnici. Podběhl jsem dálniční most a dostal se do Vchynice. Zde začalo stoupání, nejprve po asfaltce, poté štěrkovka. Za Vchynicí jsem se dostal do Radostic. Zde jsem si nezapomněl vyfotit husy, které tu jsou pořád.
Ovčín
Prvním kopcem za Radostnicí byl Ovčín. Vede k němu odbočka. Trochu bláta, ale celkem pohodová cesta nahoru. Snažil jsem se to celé vyběhnout, ale v prudším stoupání, na začátku jsem musel překonávat padlé stromy a pak se mi už do svahu nepovedlo rozeběhnout, takže jsem zbytek vyšel. Nahoře mě bohužel nečekaly nějaké úchvatné výhledy, protože bylo zataženo a mlhavo. Asi po dvou minutách jsem se tedy vydal zpět dolů.
Košťál
Ke Košťálu vede lesní cesta kombinovaná s asfaltkou. Mírně do kopce, až pod hrad, takže to celkem ubíhalo. Běželo se mi krásně. Pod odbočkou na Košťál jsem minul první turisty. Nahoru jsem tentokrát vyběhl. Zřícenina není moc veliká. Udělal jsem jen dvě fotky, výhledy opět stejné, takže nic moc, a opět zpátky dolů, k rozcestí, abych pokračoval dál k Holému vrchu.
Holý Vrch
Cesta k Holému vrchu vede po cyklostezce, asfaltce. Celkem nudná, ale z kopce, takže to pěkně ubíhá. Před Holým vrchem je odbočka. Samotný kopec je nutno nejprve trochu oběhnout. Pak už přímo k němu, a mezi křovím po cestě jsem se dostal nahoru. Přišlo mi to tentokrát nějak krátké, ten samotný výstup, který je opravdu prudký. Na samotném kopci není vůbec nic. Je takový holý. Zde si pokaždé, tedy už po sedmé, dělám fotku.
Poté následoval seběh do Sutomi.
Plešivec
Proběhl jsem Sutomí, Do Vlastislavi. Kolem věže. Zde to byl opět silniční úsek, ale za Vlastislaví se cesta začala zvedat. Dalším bodem je Plešivec. Tento bod je ale v trase tak trochu mimo, poněvadž není přístupný po celý rok, kvůli nadrženým jelenům v oboře. Tentokrát byli jeleni asi v klidu, takže jsem do obory přelezl přes žebřík a vystoupal jsem na krásný kopec, Plešivec. Na Vrcholu jsem potkal turisty z Prahy. Varovali mě před bahnitou cestou na Děkovku, aniž by si všimli mých, již tak dost zablácených bot. Výhled zde byl trochu lepší, mlha se roztrhala a bylo příjemně.
Oltářík
Po chvilce a pár fotkách jsem se vydal zpět. Cesta vedla po blátě (měli pravdu turisti) do Děkovky. To už bylo samozřejmě zase po silnici. V Děkovce jsem si u pramene omyl bahno z hůlek a pokračoval dál. Cesta stoupala po silnici až k odbočce na Oltářík. Doleva, znova doleva a začalo stoupání k hrádku. Nahoru se mi povedlo vyběhnout, krom posledních cca 100 m. Hrad byl plný lidí. Takže jen tyčinka, magnesium, fotka a uháněl jsem dál, směrem k Lipské hoře.
Zde mě začla zlobit telefon. Vypnul se. Pokusil jsem se znova zapnout, naskočil. 45 % baterky. Asi mu byla moc zima. Poslední dobou to dělá furt.
Lipská hora
Lipská hora má nejkrásnější výhled. Pokud je tedy jasno. Z Oltáříku jsem seběhl zpátky k silnici z Děkovky. Oběhl jsem Dlouhý vrch. Na nenápadném rozcestí asi po 2 km jsem odbočil doprava a pak hned na lesní cestičku doleva. Toto rozcestí je zrádné, dá se dobře minout, ale po sedmé už fakt víte, kudy běžet. Oběhl jsem kopec Líšeň a přes potok jsem se dostal do obce s originálním a výjimečným názvem – Lhota. Za obcí pak cesta pokračovala lesem, už celkem do kopce, přímo k patě hory. Výchozím bodem ke stoupání je rozcestník. Nahoru pak vede klikatá cesta mezi kameny. Celkem nepříjemná. Běžet se nedá. Hůlky se zde fakt hodí.
Cestou nahoru jsem potkal pár turistů s psíkem. Pak už jsem byl nahoře. Výhled byl zase o něco horší, ale už to zde znám z dřívějška. Zapnul jsem telefon, kvůli fotce. Vyfotil a sám se vypnul. Dal jsem si toust, tyčku a pokračoval dál. Nejprve tedy zase dolů, k rozcestníku.
Kocourov
Pod Lipskou horou jsem odbočil doprava běžel kolem paty kopce. Dostal jsem se na cestu, která lemovala rokli. Po té se krásně běželo. Cesta se svažovala. Na konci je nenápadná odbočka do Medvědice, ale je značená. Proběhl jsem Medvědicí a po silnici pokračoval do Kocourova.
V Kocourově je vždy “Velká pauza”. Vždy zastavíme v Penzionu Kocourov. Udělal jsem to stejně. Koupil jsem si točenou limonádu, nechal jsem si doplnil lahev s vodou a za pár minut jsem pokračoval dál. Vždy jsem tu strávili minimálně 20 minut. Tentokrát jsem byl za 5 minut pryč.
Ostrý
Tento kopec se zříceninou hradu nemám na této trase rád. Nevím proč. Cesta k němu stoupá mírně lesíkem, po pohodlných cestách. Nahoře je zřícenina, a krásný výhled na Milešovku. Ten se však kvůli mlze nekonal. Opět peripetie s telefonem. Jedna fotka a K.O. Za 2 minuty jsem tedy pokračoval dál. Čekala mě královna.
Milešovka
Z Ostrého jsem seběhl lesíkem a přes pole zpět na silnici do Milešova. Silnice klesala, takže to celkem ubíhalo, ale už jsem začínal cítit únavu. Naštěstí už jen dva kopce. Proběhl jsem Milešovem a začal stoupat, nejprve k odpočívadlu pod patou Milešovky. Bylo zde docela rušno. Stoupání jsem šel, neběžel. Po té silnici jsem si chtěl trochu odpočinout a věděl jsem , co mě čeká po Milešovce.
Samotné stoupání na Milešovku, tedy od odpočívadla jsem dal, podle segmentu za 18:39 – chůzí. No umím to lépe 🙂 Nahoře jsem si v hospodě dal kofolu, toast a běžel jsem dál. Nechtěl jsem se zdržovat. Výhledy nebyly a nebylo, nač čekat.
Dolů to celkem odsýpalo. Chvilku trvalo, než jsem se rozeběhl, ale pak jsem se dostal do tempa a celkem v poklidu sbíhal. Nejprve trochu technického seběhu, potom pohodlná štěrková cesta, a to až do Velemína.
Lovoš
Proběhl jsem Velemínem, opět po silnici a za železničním viaduktem jsem odbočil na Chotiměř. Před nádražím to tam vždy krásně voní dřevem z místní pily. U nádraží jsem pak odbočil přímo do obce Chotiměř. Tou jsem proběhl a uprostřed jsem odbočil směrem do Opárenského údolí. Podběhl jsem dálnici a za chvíli jsem se dostal k Opárenskému mlýnu. Zde jsem odbočil, po silnici pod viadukt do Opárna. Cesta stoupala, ale už jsem toto chtěl mít za sebou, tak jsem se snažil běžet. Šlo to.
Pak následovala prudká odbočka a dostal jsem se pod Lovoš. Lesoparkem, po štěrkových cestách jsem vybíhal nahoru. Kousek jsem šel, ale jinak jsem se snažil to celé běžet. Dařilo se. Prakticky posledních cca 200 metrů jsem teprve šel.
Nahoře jsem si dal poslední tyčinku, napil se, zprovoznil telefon a pak jsem pokračoval dál. Poslední seběh dolů, do Lovosic.
Lovosice
Seběh byl v pohodě. Znám tu cestu. Nehnal jsem se nějak rychle, raději na jistotu. Hodinky mi ukazovaly, že to mám dolů asi 6 km, což bylo nějaké divné. Tím pádem by mi vyšla celková délka běhu přes 50 km. Nedávalo to smysl. měl jsem uběhnuto nějakých 45 km, a dolů to byly max 2 km. Asi nějaká chybka v plánu trasy.
V Lovosicích, u nádraží, tedy na konci trasy mi do 50 km chybělo cca 2000 metrů. Řekl jsem si, že je to škoda, těch 50 km nemít. Do výzvy na Rozběháme Česko se hodí každý km. Tak jsem to ještě otočil směrem na Dolní Zálezly. Těsně před nimi jsem to otočil a doběhl zpět do Lovosic, před přejezd. Zde mi píplo 50 km. Závory zrovna dole, ale k auto jsem to měl asi 100 m. Konec.
Shrnutí
Běžel jsem to sám. Byla to pro mě nová zkušenost, takovou dálku, sám, Pár hodin. Mělo to svá pozitiva. Byl jsem odkázaný jen sám na sebe, ale zase jsem nemusel na nikoho brát ohledy, na nikoho čekat. Takže se to projevilo na celkovém čase.
Nelze to úplně porovnávat, měření skoro vždy v minulosti probíhalo jinak, ale u těch běhů, kdy jsem použil Ultra aktivitu a zaznamenával tak celkový čas včetně zastávek, bez pauz, jsem zaznamenal zlepšení, a to o 2 hodiny celkem. Nezdá se to, ale čekání na ostatní, pauzičky na fotky, dlouhé prostoje v Kocourově a na Milešovce udělá své. Taktéž tempo mám asi také vyšší, než jaké je v celé bandě, se kterou jsem to vždy běžel.
Co mě trápilo, byl telefon. Vypínal se. Nečekal jsem, že si i za těchto teplot, kolem 8-10°C bude vypínat, a tak jsem si na něj nevzal spacáček. Takže od Oltáříku jsem byl bez hudby. Ale asi to nakonec nevadilo. Krom těch úseků po silnici. Nakonec se vysvětlil i nesoulad s délkou trasy. Při plánování jsem si přidával Body trasy a asi jsem na konci nějak zaměnil cíl a vrátil jej na Lovoš. Nevšiml jsem si toho.
Nepodcenil jsem jídlo. Pravidelně jsem doplňoval, jedl a vše bylo úplně v pohodě. Žádné problémy. Nic nebolelo, jen celková únava, ale to k tomu asi patří.
Celkem jsem uběhl: 50,05 km, převýšení: 2 169 m, za celkový čas, vč. pauz: 6 hod. 54 min.
Na mapě
Total climbing: 2261 m
Ta vzdálenost je přepočítaná, a to nějak divně. Neodpovídá to skutečné. Export trasy byl přes Mapy.cz a ten to asi nějak zase přeskládal 🙁
Fotogalerie
HTML galerie 1