Krušnohorský lesní půlmaraton v Dubí 2024

Zcela neplánovitě, opravdu za to nemohu. Ale to se tak stane, že se ptáš v pátek, zda s tebou někdo nepůjde běhat, a dozvíš se, že je v sobotu jeden moc pěkný závod nedaleko, v Dubí. Takže trocha hledání podrobností a ejhle. Krušnohorský lesní půlmaraton v Dubí. Při zjišťování informací jsem zjistil, že už jednou, v minulosti, jsem o tento závod měl zájem, a že snad Covid toto přerušil.

Přípravy

Vlastně ani moc nebyly. Závodní půlmaraton není Ultra, takže plán byl běžet nalehko. Bez batohu, lahví, hůlek. Lenka Sikorová mi nabídla trasu závodu, jak to vloni běžela, protože je prý trochu klikatá. Toho jsem využil a tím vlastně přípravy skončily. Připravil jsem si běžecké boty, triko, kraťasy a to bylo vše. Ráno jsem si jen připravil energeťák, před závod.

Před závodem

Ráno jsem odvezl Matěje na nádraží (měl turnaj v šachu v Teplicích) a pak jsem už zamířil přímo na závod. Vycházelo to krásně. Do Dubí jsem dorazil asi hodinu a čtvrt před startem. U registrace mě přivítala bývalá kolegyně z práce. Nechal jsem tam 300,- za startovné, dostal číslo – sedmičku, 4 sicherhaisky a bylo to :-). Vrátil jsem se do auta a chvíli poseděl. Chvíli jsem se bavil řidičkou, která se snažila couváním zaparkovat přede mě, ale nakonec se to podařilo. ta řidička mi pak ukázala v závodě záda, takže Karma.

V půl desáté byla rozprava před závodem. Byl jsem už převlečený. Energeťák jsem samozřejmě zapomněl v autě. Celkem se místo startu zaplnilo lidmi. Spousty známých, jen škoda, že si nepamatuji jména. Šéf závodu popisoval trasu. Pro mě úplně neznámá místa, takže mi to vlastně nic neříkalo. Po rozpravě jsem se šel rozběhnout a protáhnout. Pak svolali na start. Chtěl jsem si udělat fotku, ale najednou se běželo.

A běžíme

Vyběhli jsme tedy hromadně (na všechny tři destinace 21, 10 a 5 km najednou) po lesní pohodlné cestě. Mírně stoupala. Asi po 1,5 km se cesta stočila doleva, po vrstevnici. Skupinka se začala natahovat. Za chvíli pak byla docela roztrhaná. Běželo se mi dobře. Bylo to celkem rychlé, to mě trochu vyděsilo, ale přeci nebudu zpomalovat, když jsem teď spousty lidí předběhl. Byl bych za blázna, ne? 🙂

Na 3. km jsme minuli odbočku, kterou ještě v další fázi závodu potkáme. Doběhl jsem trojici lidí, dva kluky a holku a dostal jsem se před ně, nicméně další velkou část jsme běželi tak nějak společně. Před námi byla i dívčina, kterou jsem na chvíli doběhl (ta řidička) a která pak byla vítězkou za ženy. Doběhl, ale utekla mi a pak už jsem ji jen z dáli pozoroval. Dál jsme pokračovali po vrstevnici. Minuli jsme občerstvovací stanici. Vzal jsem si Ionťák a běžel dál. Cesta byla skoro v rovině, takže to pěkně ubíhalo.

Asi na 6. km se cesta stočila doprava a začalo prudší stoupání, naštěstí ne moc dlouhé. Čekal nás nejvyšší bod trasy. Ten byl na cestě na Mikulov. V tomto bodě jsme se opět prudce stočili doprava a běželi směrem na Vlčí kámen. Pak už následoval dlouhý seběh. Tempo se opět zvýšilo.

Po cestě jsme sbíhali dolů a asi na 9,8 km jsme se napojili na cestu, po které jsme už přibíhali (po té odbočce, o které jsem se zmínil). Znova jsme minuli občerstvovací stanici. Vzal jsem si vodu a banán. Cesta trošku stoupala a jíst při tom v běhu banán není nejchytřejší nápad. Doběhl mě jakýsi Honza, který se i představil a trochu mě popohnal.

Opět na konci této cesty, kde jsme odbočovali směrem na Mikulov jsme se tentokrát stočili doleva. Cesta teď prudce klesala. Snažil jsem se zvýšit tempo, do konce už moc nezbývalo. Honzu jsem nechal někde za sebou.

Oběhli jsme Liškárnu (Hájovna) a začalo nejdelší stoupání, avšak už finální. Snažil jsem se najít s nějaké slušné tempo a podařilo se. Mám toto rád. Dá se říct, že mě ta stoupání tolik nevysilují, jako seběhy. A využívám toho na šetření sil na seběh. Ale zase to tolik neutíká. Během stoupání jsem dohnal nějakého borce ze Spony Teplice. Už jen šel. prý toho měl nějak dost.

Stoupání bylo dlouhé necelé dva kilometry, ale táhlo se to. Opět jsme minuli občerstvovačku. Těsně před ní jsem předhonil dalšího závodníka, ale ten šel teprve na tento, druhý okruh – počítáno od občerstvovačky. Pak následoval vrchol a už jen asi 3km seběh přímo do cíle. Cestou jsem minul nějaké lidičky z 10km okruhu.

Finiš jsem si užil. Nemusel jsem se úplně honit, žádný soupeř nebyl v dohledu, což bylo pro mě dobré. Cílem jsem proběhl v čase 1:37:50. Unavený, zpocený, ale spokojený.

V cíli

V cíli bylo samozřejmě již spousty závodníků. Podávali jsme si ruce, jako obvykle. Holčina, co vyhrála mi povídala, jak úplně cítila, jak moc chci ji doběhnout – to bylo krásné. Mám toto rád. Atmosféra na závodech je vždy boží. Dal jsem si čaj, buchtu, a za chvíli mi bylo moc dobře. Potupně dobíhali další a další.

Pak jsem se převlékl a vrátil jsem se na start. Dal jsem si guláš (výborný) a čekal na vyhlášení. Celkové výsledky jsem nevěděl. Ani představu jsem neměl, jak jsem dopadl. Třetí v mé kategorii byl o cca 2 minuty rychlejší, takže to nakonec asi tak úplně špatný nebylo, ale těžko říct. Snad se někde výsledků dopátrám.


Záznam trasy

Download file: export-4.gpx

HTML galerie Zonerama
Fotogalerie

Similar Posts