Sobotní běh byl pro mě trochu mimo plán. Někdy ve čtvrtek dávala Lenka Berrouche na skupinku pozvánku na nedělní běh, který jsem přijal s tím, že si zaběhnu. A v pátek pak oznámila, že si v sobotu chce jen tak zaběhnout z Tisé k Herkulovým sloupům (U Rosenthalu). Takže Sobota i Neděle? Proč ne. A tak jsem Lence potvrdil i sobotu a jeli jsme. Sami dva.
Ráno v sobotu jsem tedy přistoupil do autobusu, kterým jezdím do Libouchce. Lenka tam byla. Vystoupili jsme v Tisé, a prakticky ihned jsme vyběhli. Trasa byla naplánovaná, nikde nikdo, tak na co čekat.
Vzhůru do Německa
Z Tisé jsme zamířili nahoru. Vyhnuli jsme se turistům ve stěnách, i když tam v tuto dobu asi nikdo nebyl. Kousek jsme sledovali silnici, ale po chvilce jsme odbočili do lesa. Po levé straně jsme minuli Vlkovu věž a mířili na sever.
Pak jsme se napojili na žlutou Lesní cestu – Labské pískovce. Po ní jsme překročili hranici a vlastně jsme hned byli v Německu. A zde začala cesta hodně klesat. Vůbec to nevadilo. Pěkně to ubíhalo. Minuli jsme další žlutou turistickou, rozcestí Glasergrund a vběhli jsme do údolí. Běželi jsem po pohodlné cestě (asi až moc pohodlné).
Rosenthal, sloupy a další skály
Doběhli jsme na konec pohodlné cesty. Před námi se otevřel prostor s krásným panoramatem. Pár domků, za nimi skály. My jsem však zabočili doleva na další žlutou turistickou a začali jsme stoupat do stráně.
Zde jsme přešli do chůze, protože do kopců se přeci neběhá, že? Chvíli jsme se motali kolem skal, až jsme vyběhli na vrchol, na plošinu. Doběhli jsme na okraj , nad skály a pod námi se rozevřelo krásné údolí se skálami na obou stranách Byli jsme u Rosenthalu.
Cestou – necestou jsme pak sestoupili dolů. Asi jsme se úplně nedrželi naplánované trasy, ale vedlo to dolů, to bylo hlavní. Přeběhli jsme silnici a znova jsme vběhli do lesa a začali stoupat na protější svah, přímo k Herkulovým sloupům.
Dostali jsme se mezi skály a chvílemi jsme museli zapojit i ruce, abychom se dostali výš. Místo to bylo krásné. Samé skály, věže, žebříky. Pár turistů. Cesty tak a tak, ale nějak se nám dařilo držet alespoň naplánovaný směr.
Herkulovy sloupy je celkem rozsáhlé místo se spousty skalních sloupů. Nesmí tedy chybět společné foto.
Nyní jsme byli v nejvzdálenější části trasy. Stočili jsme se zde – mezi skalami zpět do Česka, na jih a začali jsme se vracet. Běželi jsme pro pohodlné cestě nad skalními stěnami. Míjeli jsme spousty vyhlídek a už celkem dost turistů.
Cesta však byla velice pohodlná, a ubíhalo to. Vrátili jsme se zpět na silnici, proběhli Ottomühle a vrátili se na původní stranu údolí. Nyní jsme začali pomalu stoupat po červené turistické, zpět k hranicím. Stoupání nebylo nijak prudké, takže jsme běželi a cesta ubíhala.
Opět v Česku
Po nějakém čase jsme se napojili na žlutou turistickou a byli jsme na hranicích. Dostali jsme se nad Ostrov a pak jsme pokračovali po známých a neznámých cestách zpět. Podběhli jsme Volské kameny a nějak jsme se shodli, že jsem tudy asi ještě neběželi, ačkoliv to zde máme celkem proběhané. Pořádně jsme nevěděli, kde vyběhneme.
Po chvilce to bylo jasné. Turistická chata – Tiské stěny. Zabočili jsme tedy do skal. Minuli jsme pokladnu, která byla zavřená, s tím, že čestně na konci nezaplatíme. A opět jsme se vyhýbali mrakům turistů. Cestu jsem znali. Nad skalami, mezi nimi, vyhlídky. Pohodlná cesta na které se přece nemůže nic stát.
Nakonec jsme proběhli vstupem do skal, kde byla pokladna otevřená a čestně jsme tam nezaplatili. Chyběl už jen kousek k Refu, kde jsme plánovali kafe, ale vyšlo nám to krásně na autobus, takže jsme zamířili rovnou na zastávku a za deset minut jsme už seděli v autobuse do Ústí.
Bylo to fajn
Líbilo se mi to. Německou část jsem znal z mého jarního běhu sem. Ale tam i zpět jsem běžel jinudy. S Lenkou jsme si dali pohodový běh, žádné extra výkony. Počasí bylo náramné a vše zkrátka vyšlo.
- Celkový vzdálenost: 17,15 km
- Průměrné tempo: 8:23 min/km
- Celkový čas: 2:23 hod
- Celkový výstup: 497 m
