Už třetím rokem praktikuji jednu mou tradici. Prvního ledna, na Nový rok zaběhnout nějakou trasu, která měří tolik kilometrů, jaký je aktuální rok. Tedy: poslední dvojčíslí. Začal jsem v roce 2021, kdy jsem si zaběhl 21 km. No a každým rokem to tedy navyšuji o jeden km 🙂
Letos, stejně jako vloni a předloni, jsem běžel se skupinkou Rozběháme Ústí. Aniž bych věděl, že je to s touto bandou asi naposledy. Ale o tom třeba jindy. Trasa byla naplánovaná již od listopadu a věděli jsme, že pár lidí přijde. Vždy se snažím naplánovat nějakou novou trasu, kterou jsme ještě neběželi, ačkoliv je to zde těžké. Máme toho proběháno spousty. Nicméně zaměřil jsem se na oblast, kam jsme zase tolikrát nezavítali a povedlo se mi zde naplánovat trasu, respektive dvě trasy, pro další účastníky, kteří si na 24 km netroufnou.
Dlouhá trasa – 24 km
Trasu jsem naplánoval následovně: Start byl v Těchlovicích, od kostela. Potom na Vrabinec, Lesnou, kolem Homoly do Rytířova, na Bukovku a dolu k Labi do Přerova a přes Zadní Lhotu zpět do Těchlovic.
Krátká trasa – 11 km
Trasa začínala stejně, v Těchlovicích a společně na Vrabinec. Nad Vrabincem, na hřebeni se pak trasa stočila dolů k Labi, Přes Hoštice, do Nebočad a podél Labe po cyklostezce zpět do Těchlovic
Jak se běželo
Na startu se objevila spousta lidí. Vždy jsem měl největší radost z toho, když se objevil někdo, koho vůbec neznáme. Tentokrát to byl Tomáš z Děčína, který se k nám prostě jen tak přidal, že prý o tom četl. A také Hanka z Prahy, která s námi byla již na jedné z předchozích testovaček. (Snad mám ta jména správně). Přišli i lidé z UL-TRAILU, a samozřejmě celkem dost lidí z naší skupinky. Bylo nás tedy asi 12 lidí.
Vyběhli jsme společně z Těchlovic. Cesta po silnici nás zavedla pod Vrabinec, kde začalo trochu bahýnka, z čehož jsem měli srandu. Vydrápali jsme se nahoru, ke hradu, vlastně k jeho troskám a vyšplhali jsme se až na jednu z jeho věží, kde jsem pořídili společnou fotku. Poté jsme seběhli pod hrad, kde je tábořiště a pokračovali směrem na hřeben, vedoucím nad hrad. Dostali jsme se na louky. Bahna bylo už celkem dost, takže bylo skoro lepší, než po cestách, běžet po těchto loukách, nehledě na kravince.
Nahoře jsme se tedy rozdělili. Pár lidí se vydalo na kratší trasu – museli být doma na oběd. 🙂 Zbytek pokračoval po hřebeni dál. Doběhli jsme do Lesné. Stále to bylo po loukách, ale pak začala asfaltka. ZA Leskou jsme se stočili opět do luk a přes hřeben jsme se dostali na silinici z Fojtovic, a po ní jsme pokračovali směrem na Rychnov. V Rychnově jsme však zahnuli opět do terénu a po nezpevněné cestě jsme začali vybíhat Bukovku, což byl nejvyšší bod naší trasy.
Po cestě byly nějaké hecovačky ohlednně toho, abychom se vydrápali na nějaké skály, ale to bychom pak měli více km, a to se prostě nesmí. Když jsme vyběhli na Bukovku, tak jsme si ale samozřejmě nemohli odpustit Humboldtovu vyhlídku. Další společné foto je zde nutností. Jelikož ale foukalo, tak jsme se vydali hned na závěrečnou fázi cesty. Teď už to měla být pohodička, jen dolů a doprava.
Jenže: bahno.
Začátek seběhu byl krásný trail. Cesta po červené a zelené odsýpala, než jsme se dostali k Vitínu, kde začala opět nezpevněná štěrkovka, plná bahna. Boty v tuto chvíli ztratili svou původní barvu a přešly do mazlavé šedo-hnědé. Zde jsme se, jakožto skupinka, rozdělili. Holky nám říkaly, ať na ně nečekáme, že to zvládnou, že cetstu znají, a tak jsme letěli. Tedy, klouzali. Bahna bylo fakt hodně. Před Přerovem cesta zmizela úplně. Šli jsme tedy korytem potoka. Nakonec jsme se do Přerova dostali a zbytek cesty už byl pohodový, po normální silnici.
Bylo to fajn
Nakonec jsme to zvládli, v docela slušném čase. V jednu hodinu jsme byli zpět v Těchlovicích. Otřeli jsme zbývající bahno z bot, nasedli do aut a vyrazili jsme zpět k domovům. Zbývající holky nás ani tolik neproklínaly, a doběhli asi 15 minut po nás. Jsou maximálně statečné a super.
Akce se povedla. Uběhli jsme krásných 24 km, vystoupali jsme 895 m.
A takto to vypadalo na mapě
Total climbing: 1096 m
Fotogalerie
HTML galerie 1