Z Libouchce na Komárku

V sobotu, 27. dubna jsem si dal část trasy závodu LUM 50 km. A to úsek z Libouchce na Komáří Vížku. Trasa závodu pak samozřejmě vede zpět do Libouchce, ale mě stačila tato část. Původně jsem si to chtěl dát s několika lidmi, nakonec jsem zůstal sám, což mi vůbec nevadí. Moje sólo běhání mě baví čím dál, tím víc.

Plán

Trasu jsem si naplánoval samozřejmě předem. V původních plánech byl běh z Libouchce na Komárku, a pak, že se uvidí: zpět do Libouchce, dolů do Bohosudova k učilišti, nebo lanovkou z Komárky do Krupky. Nakonec, když jsem již věděl, že budu sám, tak jsem si cestu protáhl z Komárky po cestě dolů do Krupky. Nemusel jsem řešit auto. Autobus mě odvezl do Libouchce, kde jsem byl v devět hodin. Z Krupky pak také busem zpět.

Běh

Libouchec – Horní Les – Panenská

V Libouchci jsem pár minut čekal, kdyby se přeci jen někdo objevil (měl jsme takové náznaky), ale nikdo nedorazil a tak jsem vyběhl. Přeběhl jsem hlavní silnici a kolem zámku Libouchec jsem se vydal vstříc kopcům. Přeběhl jsem louku (mimo plánovanou cestu, ale toho jsem si všiml až po chvíli, což nevadilo) a začal stoupat podél Jílovského potoka.

Stoupal jsem nahoru, zatím se dalo běžet, stoupán nebylo prudké a i hůlky stále zůstávaly v toulci na zádech. Proběhl jsem kolem kříže Horní les a dostal jsem se z lesa ven, na vrch kopce, kde byly krásné výhledy. Byl zde vidět i zbytky nějakých staveb, asi ten Horní les. Cesta dál pokračovala víceméně po rovině.

Poté jsem se dostal to obce Panenská. Nikdy jsem zde nebyl ale vypadala velice hezky. Přímo v Panenské jsem se vydrápal na výhledové místo (Bývalý stěnový lom). Pak jsem pokračoval po silnici, přeběhl hlavní silnici 248 a opět vběhl do lesa.

Panenská – Stříbrný rybník – Krásný les – Zadní Telnice

Lesem, po pohodlné cestě jsem se dostal na rozcestí U Panenské. Pokračoval jsem po žluté. Vyběhl jsem z lesa na louhy a po chvilce se cesta stočila doleva, ke Stříbrnému rybníku. Moc hezké místo. Rybník jsem oběhl a mírným stoupání jsem doběhl k vysílači Krásný les. Opět jsem přeběhl silnici a pokračoval znova po žluté až na rozcestí Pod Jelením vrchem.

Na rozcestí se cesta stočila doprava. Přeběhl jsem Bystrý potok a za chvilku jsem byl u dalšího rozcestí – Pod Liškárnou. Zde jsem se napojil na pohodlnou cestu, která neustále mírně klesala a skončila až v Zadní Telnici.

V Telnici mě oslovil nějaký usedlík, zda trénuji na LUM a jakou trasu poběžím :-). Za běhu jsem mu odpověděl a pokračoval jsem dál. Dostal jsem se na silnici, která Telnicí prochází a kolem vleků a Telnického potoka jsem začal stoupat vzhůru. Zde již došlo na hůlky. Překročil jsem potok (protože jsem vlezl na špatnou cestu) a stoupal jsem až nahoru, kde jsem se napojil na cestu E3 – Stezka Českem. Ta vedla přes horizont, do lesa. Tímto jsem oběhl celou cvičnou louku.

Zadní Telnice – Ždírnické údolí – Vinný vrch – Na Vyhlídce

Po cestě jsem se dál dostal pod Rudný vrch. Až nahoru cesta nevedla, brzy se stočila doprava a napojila se na nějaký singletrail, či jak se tomu říká. Značený nebyl, ale poznat bylo, že se zde na kolech jezdí. Cesta byla dost rozbitá a musel jsem tedy dávat velký pozor na došlap. Takový ortopedický seběh.

Přeběhl jsem několik příčných cest a po chvilce seběhu jsem se konečně napojil na štěrkovou cestu a na modrou turistickou cestu. Dal jsem si malou svačinu, doplnil energii. Byl jsem teď u rozcestí Nad Ždírnickým údolím.

Cesta tedy sbíhala stále dolů, ke Ždírnickému potoku. Tuto oblast jsem znal už z nějakého dřívějšího výběhu, ale běžel jsem nyní na druhou stranu. U Ždírské skály jsem tedy začal opět stoupat nahoru. Asi po 500 metrech se cesta prudce stočila doprava. Tedy na mapě. Cesta tam prostě nebyla, ale musel jsem se dostat přes ten Ždírnický potok a vystoupat do protější stráně. Ta cesta tam prostě není. Není. Wudy – není.

Takže jsem se vydal podle navigace, po stráni, kde byl velice sypký povrch. Trochu mě to stočilo doleva, ale pak jsem to prostě střihl přímo nahoru. Nakonec jsem se napojil na normální cestu, hřebenovku. No, moc pěkný žertík.

Hřebenovkou jsem pak stoupal dál na Vinný vrch. Cesta byla pohodlná. U Vinného vrchu byl z kamenů mohyla, tak jsem měl za to, že je to nejvyšší bod, ale nebyl. Cesta dál stoupala. Hůlky se velice hodily. Stoupání skončilo až na vrcholu Na Vyhlídce.

Na Vyhlídce – Kyšperk – Unčín

Z Vrcholu jsem začal sbíhat dolů. Nejprve mírně. Na hodinkách jsem zjistil, že mě čeká jen seběh, až ke Kyšperku a pak už poslední kopec. Po chvilce bylo klesání prudší, tak jsem raději zase dával větší pozor na cestu. Minul jsem zelenou turistickou vedoucí do Chlumce a pokračoval v klesání po jasných, ale neznačených cestách.

Přeběhl jsem Habartický potok a o pohodlné cestě jsem stále sbíhal. Hodinky mě však upozornily na odbočku, takže opět mírné stoupání. Zrovna jsem u toho svačil, a tak se mi to moc nehodilo. Pak opět začalo klesání. Cesta klesala podél hlavní cesty – značené cyklostezky 3009. Při pohledu do mapy jsem vlastně jen z této cesty uhnul mimo a teď jsem se vracel.

Nakonec jsem se na cyklostezku napojil. Ta mě zavedla podél Maršovského potoka poblíž Unčína. Následovala odbočka doleva a krátkou hřebenovkou jsem se dostal na hrad Kyšperk, respektive jeho zříceninu. Proběhl jsem jí a napojil se na hlavní cestu – Poštovka, která mě dovedla, neustálým klesáním, na okraj Unčína, k učilišti.

Unčín – Komáří Vížka – Krupka

Finální kopec začal hned v Unčíně. Nastoupil jsem ale na blbou cestu, a tak jsem se po chvilce musel škrábat více do kopce.  Celkem únavné stupání snad nemělo konce. Míjel jsem cesty ale trasa mě vždy vedla přímo nahoru, bez ohledu na značení.

Minul jsem Holý vrch, ale pak jsem hlavně minul nějakou odbočku a trochu jsem zakufroval. Musel jsem se nějak vymotat. Byl zde nepřehledný terén, ale za chvíli jsem se již dostal pod Liščí vrch a do Ski areálu Komáří Vížka. Chvíli mi zde trvalo, než jsem se znova rozběhl, ale za chvíli jsem byl už na asfaltce a blížil jsem se k lanovce.

Na Komáří Vížce jsem si koupil Colu. Nějakou hnusnou. Po chvíli jsem pokračoval dál, nechtěl jsem se už zdržovat. Seběhl jsem k parkovišti a pokračoval po Sedmihůrské cestě a staré známé E3 – Via Czechia.

Po chvíli jsem odbočil doleva  na NS Po stopách horníků. Minul jsem Preisselberskou pinku a pokračoval po stezce dál. Klesání bylo celkem prudké. Dostal jsem se ke štole Preisselberg II. Zde se cesta stočila a za chvíli jsem byl na hlavní silnici z Krupky nahoru na Komárku. Vyběhl jsem přímo u vchodu do prohlídkové štoly Starý Martin. Trasa mě chvíli vedla po silnici ale za chvilku se stočila k Horskému potokou.

Sledoval jsem cestu podél Horského potoka a stala se mi zde ta nejhorší možná věc, co se může na trailu stát. Vybily se mi hodinky. Nezkontroloval jsem si nabití a prostě se bez rozloučení vypnuly. Ach jo.

Naštěstí už mi chyběly jen cca 2 km do cíle. Podél potoka jsem doběhl kolem nádrží do Krupky, ke hradu Krupka. Proběhl jsem pod vchodem a napojil se na hlavní cestu. Zde jsem skončil s během. Bylo toho dost.

Poté

První, co jsem udělal, bylo, že jsem zjišťoval v jízdních řádech, jak mi to jede do Ústí. Našel jsem nějaký spoj, co jede asi za 30 minut od městského stadionu. To byl kousek cesty. Pomalu jsem tam došel. Cestou ve večerce jsem si koupil vychlazeného Birella. Pak už jen autobus a domů.

Resumé

Byla to krásná trasa. Celkem náročná. Samé nahoru a dolů, ale rozhodně jsem se nenudil. Počasí mi vyšlo parádně a jediná vada na kráse byly ty vybité hodinky. Bylo fajn běžet sám. Ani jsem si nebral sluchátka. Moc lidí jsem po cestě nepotkal (krom Kyšperku a Komárky). Mám nyní určitou představu o tomto úseku LUMu. Trasa závodu pak vede z Komárky, ale po E3 do Zadní Telnice a stejnou cestou zpět do Libouchce. Pak chybí už jen cca 18 – 20 km. Bude to zajímavé.


Trasa

Download file: Libouchec-Komarka.gpx

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1

Similar Posts