Pár brdků okolo Lovečkovic
Konečně jsme našli, společně s Lenkou Sikorovou termín a dohodli jsme se na běhu. Trvalo to jen asi 5 měsíců 🙂 Vždy někomu z nás do toho něco přišlo. Ale na tuto sobotu nikomu nic nebránilo a tak jsme vyrazili do Lovečkovic, navštívit několik brdků v okolí a trochu se proběhnout.
Počasí bylo znamenité. Od rána pršelo a vyhlídky na zlepšení nebyly. Ale jak se říká: Není špatného počasí, je jen špatně oblečeného běžce. A tak jsem asi v půl osmé ráno nabral Lenku a v osm jsme již stáli v Lovečkovicích. Chvilku jsme dumali nad oblečením, ale tričko prozatím stačilo
Běžíme
Sedlo
Asi v devět jsme vyběhli. Začátek byl po silnici na Horní Týnec, mezi poli. Po chvilce cesta zahnula doleva do lesa. Jelikož už zase trochu pršelo, tak jsme na sebe oblékli bundy. Běželi jsme po žluté, která vedla pod Malým Sedlem a pomalu stoupala k rozcestí s červenou, modrou a zelenou. Vydali jsme se po zelené, která nás vedla na Sedlo. Až ke kamennému amfiteátru to dost stoupalo, a tak jsme přešli do chůze a hůlky nám k tomu pomáhaly. A jelikož jsme se cestou dost zahřáli, tak bundy šly zpět do batohu, nehledě na déšť.
Stále jsme sledovali “hřebenovku” zelenou a za chvilku jsme byli u Dřevěného Kříže. Společně vrcholové foto :-). A běžíme dál. Po chvilce jsme na Sedle (726 m. n m.). Vzpománal jsem zde na jeden z mých prvních závodů – Lovekross.
Jeleč – Litýš
Za chvilku jsme už sbíhali prudkou cestou dolů. Asi v půlce kopce jsme pak odbočili doprava, neznačenou cestou, která lemovala vrstevnici kopce a mírně klesala. Dalo se dobře běžet. Touto lesní cestou jsme se pak dostali na štěrkovku, která nás dovedla do Jeleče. Zde nás překvapily ohrady se zvířaty (Lamy, prasata, osli…). Za obcí jsme se pak napojili na červenou trasu – Zlatá stezka Zemí hradů.
Ta nás po chvilce dovedla k odbočce na Litýš (486 m. n m.). Malý brdek se zříceninou hradu. No, zřícenina. Nahoře byl nějakej velkej šutr. Nicméně další brdek zdolán a my jsme se mohli vrátit zpět na červenou.
Třebušín, Kalich
Cestou, po červené, jsme minuli Kotelice, Starý Mlýnec a rybník Machčák. To už bylo před Třebušínem. Tento úsek cesty vedl po asfaltce, takže běh byl celkem monotónní. V Třebušíně jsme pak na návsi zahnuli doprava a nejprve po zelené, následně po žluté, jsme začali stoupat na Kalich. Cestou jsme si připomněl, jak jsme tudy před lety již s bandou Rozběháme Ústí běželi nějaký okruh. Cesta se asi 3x stočila. Využili jsme pomalého stoupání a dali si nějakou svačinu.
Nahoře na Kalichu (536 m. n m.), bohužel díky mlze a dešti, nebyly výhledy. Asi jsme je ani nečekali a tak jsme po chvilce běželi dolů. Na rozcestí jsme pak pokračovali po žluté, která vlastně celý kopec s Kalichem obíhala. Po cestě dolů, na štěrkovce Lenka objevila krásného Mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Pak jsme pokračovali kolem hřbitova zpět do Třebušína.
Panna a zpět
V Třebušíně jsme se napojili opět na silnici. Oběhli jsme Zámek Třebušín a za obcí jsme zahnuli po silnici hned doprava. Silnice byla zároveň i zelenou turistickou – Žižkova stezka Zemí hradů. Mírným stoupáním jsme vyběhli do Řepčic. Shodili jsme se na tom, že se dá po takovéto cestě běžet na tzv. automat hodně dlouho.
Za Řepčicemi jsme ještě chvilku pokračovali po silnici a pak zahnuli doleva ke zřícenině Panna (594 m. n m.). Malý brdek jsme vystoupali a byli jsme u zříceniny. Opět – pár šutrů, ale budiž.
Po chvilce jsme seběhli zpět dolů na silnici. Přeběhli jsme ji a napojili se na neznačenou cestu. Ta vedla loukami. Oběhli jsme Pískovou horu a za ní jsme se stočili doleva. Vyběhli jsme trochu do kopce, vysokou trávou, tudíž jsme měli totální mokro v botách. Pak jsme se dostali na silnici z Haslice do Hlupic. Zamířili jsme do Hlupic. Proběhli jsme touto obcí a po silnici jsme pokračovali směrem na Touchořiny. Před nimi jsme ale odbočili opět na cestu mezi pole a louky, což bylo příjemnější. Dostali jsme se do obce Přední Nezly. Tam jsme se napojili na asfaltku, po které jsme se svižně vrátili zpět do Lovečkovic.
Hotovo
Trasa byla krásná. Možná bylo trochu více asfaltových úseků, ale vlastně to ani tolik nevadilo. Vyběhli jsme nějaké tři kopečky, pořádně zmokli a bylo to velice fajn a pohodové. Musíme to někdy zopakovat.
HTML galerie 1
