V sobotu, 20. dubna se konal druhý ročník menšího závodu v režii Mikulovské partičky MUTR. Zatímco na podzim nás ženou na 50+ km, tak na “jaře” je to jen 10,5 km krásné cesty v okolí Bouřňáku. Mám tento závod, a samozřejmě i jeho ultra variantu moc rád. Řadím ji ke svým srdcovkám. Nechyběl jsem na žádném z nich a věřím, že mi to ještě nějakou dobu vydrží.
Na závod jsem se chystal již delší dobu. Počítal jsem s ním i v mém běžeckém plánu. Závod je to na mě celkem krátký a strašně moc rychlý. Ambice si tedy nedělám absolutně žádné, na to tam jsou jiní chrti. V loňském roce jsem tento závod zvládl za 1:06, cíl byl tedy “mít to o něco rychlejší”. Co se týče samotné přípravy před závodem, tak úplná klasika. Nalehko, bez vody (batůžku). Navíc, oproti loňsku jsem si však vzal hůlky, poněvadž sjezdovka na Bouřňák.
Před závodem
Že bude mizerné počasí jsem samozřejmě věděl, ale už je přeci skoro léto a už jsem se i koupal na Mácháči, tak přeci nepůjdu v zimním. A tak jsem přijel na parkoviště v zázemí závodu v kraťasech. Samozřejmě dvě vrstvy nahoře to jistily (merino + triko) a pak i bunda, ale kraťasy jsem si prostě neodpustil.
V zázemí již bylo celkem dost lidí. Přivítal jsem se se známými a šel k registraci. Ve stanu byl plynový přímotop, takže tam bylo fajn. Dostal jsem číslo, čip, tašku s nějakými drobnostmi. Byla necelá hodinka do startu. Počasí fakt nic moc. Sněžilo, teplota kolem 2°C, vítr. Ale nebyl jsem v tom sám 🙂
Potkal jsem Olgu Kantovou. Je to žena, kterou jsem potkal na posledním závodě v Dubí, a které jsem se smál, respektive jejímu parkování. Sdělila mi, že si přečetla tento můj minulý článek. Tímto se jí omlouvám za to, že jsem se smál, ale na mou obranu musím říct, že na trati mi to nandala, a dnes jsem nečekal jinak. Naštěstí to Olga brala sportovně a vše je v pohodě.
Asi půl hodiny před startem jsem se přezul do běžeckých bot a šel se proběhnout, trochu zahřát. Nechtěl jsem to podcenit. Na parkovišti pak ještě pár cviků z abecedy a udržovat se v teple. Pak se šlo na start. Asi bych nebyl proti, pokud by se odstartovalo o deset minut dřív, všichni už tam byli (asi) a byli připravení. Ale termín je termín.
Běžíme
Přesně ve 12.00 tedy závod odstartoval. Jak bylo jasné, dopředu se vyřítili ihned chrti. Nic pro mě. Nechtěl jsem se ale propadnout na konec pole, takže jsem se snažil držet tempo v první třetině davu. Hned po startu trasa začíná stoupat a tak se dav docela natáhl. K prvnímu vrcholu je to sice jen nějakých 1,3 km, ale kopec je táhlý a zavede nás pod traverz pod Bouřňákem, přes sjezdovku. To už trasa začíná klesat a čeká nás seběh, nějaké 3 km. Tempo slušně vzroste.
Neustále jsem se předbíhal s dvěma-třemi kluky. Chvíli já vepředu, pak zase oni. Do kopce jsem měl navrch já, z kopce mi to zase tolik nejde, ale tempo se mi dařilo držet cekem vysoko (na mé poměry). Proběhli jsme pod sjezdovkou a stále klesali. Asi v polovině trasy pak začala cesta naopak stoupat. Stoupání mělo necelé tři kilometry a vedlo až na vrchol Bouřňáku. Počasí bylo stále celkem hnus. Sněžení, vítr. Ve vyšších polohách ležel sníh.
Nahoru jsem střídavě klusal a šel. Je to celkem úsporný způsob. I při chůzi se dá držet celkem slušné tempo. Hůlky se mi opravdu hodily. Samotná sjezdovka pak byla třešničkou na dortu. asi 5-10 cm sněhu. Litoval jsem, že jsem si nevzal brýle, protože mě od sněhu pálily oči a měl jsem pak mžitky. Zmíněné dva kluky jsem při stoupání předběhl. Závodní pole zde bylo opravdu hodně natažené. Konečně jsem se dostal nahoru. Zde se ke sněhu přidal i ostrý vítr. Je pro mě vždy peklo se hned rozeběhnout, po celkem náročném stoupání, ale závod je závod, takže se musí.
Začal jsem tedy sbíhat dolů Do cíle to bylo cca 2,5 km. Cesta vedla přes otevřenou krajinu a běh byl opravdu nepříjemný. Boční vítr, navátý sníh. Za chvíli jsme byli ale v lese. Zde mě postupně ti dva borci předběhli. Seběhy jim šly bezvadně. Dali mi oba přes minutu na těch 2 km. Cesta už pak vedla lesem, po cestě dolů. Za chvíli jsem byl v poslední zatáčce a chybělo už jen pár set metrů rozbahněnou cestou. Pak už jen finiš do cíle a bylo hotovo.
Po závodě
Počasí hnus. Shodli jsme se s ostatními, že v tuto chvíli je nahoře na Bouřňáku líp, než tady dole. Chvíli jsme stál u cíle ale pak už mi byla fakt zima, tak jsem se šel převléknout. U auta jsem se potkal s Luckou Hurtovou. Doběhla chvíli po mě – nakonec byla na krásném třetím místě. Převlékl jsem se a vrátil se do zázemí, na horký čaj a nějaký ten dlabanec, kvůli kterému sem vlastně jezdím. Následovalo klasické postávání v cíli, vyhlížení známých, vítání, gratulování, povídání. Prostě bezva zábava a vše, co k tomu patří.
Následovalo vyhlášení vítězů a bylo hotovo. Do auta, a domů.
Pohled na závod
Organizace závodu je skvělá. Cena na 10km závod je tedy vyšší, ale zase to vykoupí ten skvělý cattering, fotoservis a vše okolo. Není to sranda připravit takovou akci a rád nějakou tu kačku na toto pustím. Trasa je výborná. Není to úplně snadné. Profil trati je však mimořádně pěkně vybraný, není to samé nahoru a dolů, ale jsou zde vlastně jen dva kopce, a tak se může vytáhnout každý, podle svého. Za volbu trati taktéž patří velká pochvala.
Těším se na podzim. To nás čeká ultra, které nás ze stejného místa zavede až k nádrži Fláje.
Závod se mi podařilo dokončit na 14. místě mezi muži. 15. absolutně (Olga byla přede mnou :-)). V kategorii 40+ pak jsem obsadil 6. místo. Závod jsem zvládl v čase 1.03.59, tedy o cca 3 minuty rychleji, než v loňském roce. U mě tedy spokojenost.
Trasa závodu
Total climbing: 569 m
Fotky tentokrát nejsou mé. Pocházejí z alb od Davida Deutchi a Timáše Pekrta.
HTML galerie 1