Sobotní běh jsem si naplánoval dle pokynů trenéra. 26 km, kopečky. Žádný velký tempa, do kopce klidně chodit. Zn. Ideál. Do map jsem si tedy naklikal okruh kolem Komárky, cestami, které zase tolik neznám, respektive vůbec. Nabídku běhu jsem dal na skupinku UL-TRAILu, Ozval se Kája Klinkáček s Maru, že se přidají. Prima. Sněhová nadílka ze středy s čtvrtka pěkně umrzla. Bude to tedy zajímavé. Navíc jsem měl v nohách páteční 18km běh na Miladě, se stupňovaným tempem. Uvidíme.
Zasněženou krajinou nahoru
Ráno jsem vypravil Matěje na lyžák a pak jsem hned zamířil směr Unčín – Učiliště, kde byl plánovaný start. Chvíli po deváté jsem tam byl. Kája tam už čekal. Byl sám. Maru to odpískala, a jak říkal Kája, tak se měl přidat i Miloš, ale toho zase zlobí noha, takže jsme byli jen dva.
Vyběhli jsme po plánované cestě hned nahoru. Volně jsme klusali po modré turistické Poštovce vzhůru, podél Unčínského potoka ke Kotelnímu jezírku. Hned jsem Kájovi hlásil, že nemíním nikam hnát, co ž kvitoval, a přej, že se drží mého tempa. Asi v půlce kopce jsme pak přešli do chůze. Po necelých 2 km jsme pak byli u Kotelního jezírka. Zde jsem byl před nedávnem s Ondrou a Dášou při běhu z Chlumce na rudný vrch. Na druhé straně jezírka jsem pak zahlédli divočáka – na fotce je vidět.
Pak jsme se kousek po cestě vrátili zpět, a napojili jsme se na zelenou turistickou, která obíhala Holý vrch. Cesta byla zasněžená, cca 10-15 cm sněhu. Ale běželo se docela dobře.
Cesta klesala, ztráceli jsem výšku, ale s tím jsme počítali. Minuli jsme několik štol, které jsou zde v okolí. Většinou to byly zamčené betonové vstupy. Pak jsme po cestě doběhli pod lanovku vedoucí na Komáří Vížku. Pod lanovkou byl krásný výhled, a počasí dokonce přálo, a tak jsme se na chvilinku zastavili.
Poté jsme pokračovali dál. Stále jsme běželi po silničce po vrstevnici, ale s mírným klesáním. Sníh všude. Silnice byla zároveň naučnou stezkou NS Po stopách horníků. Proběhli jsme prudkou zatáčkou, překonali jsme Hornickou stezku. Zde jsme minuli správnou cestu a tak jsme museli kousek přímo po stráni vzhůru, napojit se na původní – NS. Oběhli jsme svah a dostali jsme se k Hrázděnému domu ve Vísce. Usedlost jsme oběhli a zamířili k hlavní silnici vedoucí z Krupky na Komárku.
Po silnici jsme kus klusali vzhůru, kolem prohlídkové štoly Starý Martin, a v zatáčce jsem silnici opět opustili, abychom pokračovali dál po Naučné stezce. Minuli jsme další štoly: Preisselberg III, František I. a II. Minuli jsme modrou turistickou vedoucí nahoru na Krušnohorskou magistrálu. Seběhli jsme hřebenovkou k pile. Tou jsme proběhli, minuli štolu 5. květen a neznačenou cestou jsem začali opět stoupat vzhůru.
Když to šlo, tak jsme klusali, jinak do kopce jsme většinou šli, na pohodu. Já celkem cítil únavu ze včerejška, ale víceméně to stále šlo. Cestou jsme se dostali až k Přítkovskému potoku. Obíhali jsme tak kopec. Cesta stále stoupala. Překonali jsme dvě velké zatáčky a nakonec jsme se napojili na značenou modrou turistickou, kterou jsme před časem minuli. Ta nás vedla vzhůru k magistrále.
Modrá turistická je celkem pohodlná. Chvílemi po ní teče voda, ale byla zamrzlá, takže překonávání toku bylo v pohodě. Museli jsme na několika místech obcházet polomy, ale nic, co bychom nezvládli. Za zříceninou Loupežníku jsme se nakonec napojili na Sedmihůrskou cestu – Stezku Česekm, neboli běžkařskou magistrálu.
Nahoře
Na cestě jsme začali potkávat hloučky běžkařů. Samej Nor, podle vlaječek na čepicích. Snažili jsem se co nejméně porušovat jejich stopy, ale někudy jsme běžet museli. Stejně jsme se nevyhnuli jejich nevraživým pohledům. Před Hájovnou Pod sedmi štíty jsme zahnuli podél obory doprava a zamířili na Přední Cínovec. Za oborou jsme kousek pokračovali, dle naplánované cesty dál, ale pak jsem hned zabočili doprava a vytvořili tak jakýsi trojúhelník, který jsme si mohli zkrátit. Nevadí. Nyní jsme byli na červené turistické – NS Přední Cínovec. Chvíli jsme se jí drželi.
Po chvilce jsme ale odbočili na naznačenou cestu doleva a zaběhli do lesa. Stopy zde žádné nebyly, ale zato bylo hodně sněhu. cca 15 – 20 cm, takže nohy dostaly pořádně zabrat. Návleky byly už skoro na nic, sníh byl všude. – Musím upravit háčky :-). Zde s mi povedlo pěkně šlápnout do potoka, který nebyl zamrzlý, takže levá boha úplně promočená. Pěkně to studilo. Motali jsme se po cestě lesem, až jsme vyběhli na pláni. Po levé straně byl vidět hotel Komáří Vížka. Seběhli jsme k silnici. nebylo to vůbec špatné, protože jsme se tam nemuseli brodit sněhem a odpočali jsme si tak.
Silnicí jsme se dostali do Fojtovic. Proběhli jsme jimi a na druhé straně jsme se opět dostali na volné pláně, mezi pastviny a větrné turbíny. Byli jsme ne Fojovické pláni. Naštěstí nefoukalo, a že to zde umí být pěkně nepříjemné. Doběhli jsme na rozcestí Fojtovická pláň a zamířili jsme doleva do Habartic. Což je je pár domků zaniklé obce. Zde jsme minuli partu turistů se spacáky. Celkem machři takto někde bivakovat.
Za Habarticemi nás čekala opět zasněžená cesta. Sice zde byly stopy po běžkách, ale nic protaženého. Hodně se to bořilo. Občas proti nám běžel nějaký běžkař. Jedním z nich byl Radek Pokorný se svým psem. Chvilku jsme pokecali, ale pak jsme již běželi dál. Cesta se obloukem stočila na jih a to jsme již začali klesat zpět dolů, do Unčína.
A dolů a konec
Cesta dolů byla parádní. Pěkně to odsýpalo. Krásně jsme klusali. Kája vepředu, já za nám vlál. Běželi jsme po modré turistické – Poštovce, směrem ke Kyšperku. Původně byl naplánovaný průběh Kyšperkem a seběh na druhé straně lesem, přímo k učilišti, ale cesta tam byla zavřená a tak nějak jsme zhodnotili, že to nebudeme riskovat. Stočili jsme se tedy po hlavní cestě kousek nahoru a pohodlně jsme seběhli na cestu, kterou jsme ráno vybíhali nahoru ke Kotelnímu jezírku. A za chvíli jsme již byli u učiliště, kde jsme měli svá auta.
Tam jsme zastavili a skončili tak náš běh. Bylo to pěkné. Povedená trasa trochu neznámými cestami, mimo hlavní turistické. Mohlo se více vydařit počasí – tím jsme mysleli, že mohli svítit slunce, ale i tak to bylo fajn. Mohli být také hůř.
Nahoře jsem cítil už pořádnou únavu. přes pláně ve sněhu se mi blbě běželo a nohy jsem měl hodně utahané. Naštěstí to celé nebylo ektrémě dlouhé, takže jsem si to i tak užil.
Dávám tomu 9 z 10 Plíšků (jeden Plíšek dolů za to počasí)
