Ne, nebylo jen tak nějaké rozhodnutí, které bych udělal nějakého rána. Byla mi přidělena, coby moje prohra při sázce o strašnou pakárnu. Dobře mi tak. Takže teď mi nezbývá nic jiného než se do toho vrhnout a celej horskej maraton v Beskydech zvládnout.
Jak se to stalo?
To si tak v létě s Matějem pokládáme na Gymu podlahu a moc nám to nejde. Trápíme se tím, kostky podlahy se nám moc nedaří pokládat. A kecáme u toho. Matěj se začne vytahovat, že v sobotu, kdy tam nebudu, položí 7 pruhů podlahy. Já samozřejmě oponoval, když jsem viděl, jak nám to nejde.
No, a tak jsme se vsadili. Prý, když položí sedm pruhů, tak mi vybere závod podle svého. A když ne, tak já jemu. V tu chvílí mi to přišlo jako dobrej nápad.
Nebyl to dobrej nápad.
Matěj druhý den položil 8 pruhů. Nějak jsem si neuvědomil, že jich tam na to bude víc, ale moje chyba. A začalo to.
Předtím jsme se samozřejmě dohodli na nějakých pravidlech.
- rozumná dostupnost (tím se eliminovala Havaj, apod.)
- právo jednoho veta – možnost odmítnutí jednoho výběru závodu s tím, že se to týká celé kategorie závodů. Kdyby třeba vybrali OCR víkend v Rakousku, což bych vetoval a místo toho by dali OCR víkend jinde
- rozumná cena
- a ten, kdo vyhraje, to absolvuje s prohrávajícím 🙂
Takže výsledek je jasný. Prohrál jsem. Matěj to samozřejmě hned roztroubil a začínaly se scházet nápady, čím mě potrestat. Mezi prvními byla hned Beskydská sedmička, o které jsem toho moc nevěděl, ale tak nějak mě lákala.
Pak se dlouho nic nedělo, až ke konci roku Matěj na FB vyhlásil anketu, co že mi to tedy vyberou za závod. Přispívat začali lidé, které ani neznám :-). A byly tam zajímavé závody: B7, LHUT, Ultra Trail du Mont Blanc, Transvulcanica Ultramarathon, Brixen Dolomiten Marathon a další.
A nakonec to vyhrála Beskydská sedmička. Tajně jsem v to i doufal.
No, a co s tím?
Nezbývá, než s pokorou přijmout a začít přemýšlet jak na to. Matěj vyhlásil, že to poběží se mnou, takže v tom nebudu asi sám, což je paráda. Pár lidí ze skupiny taky prohlásilo, že by si to zkusili, tak uvidíme, kolik nás nakonec bude.
Otázka je, zda se vůbec závod bude konat. Již v roce 2020 to bylo prý na vlásku, ale věřím, že se to uskuteční a závod bude.
Můj cíl
Absolutně si nedělám iluze na nějaké umístění. Na běžných závodech chci vždy být alespoň v první polovině startovního pole, což se mi víceméně daří. U B7 na to koukám úplně jinak.
- Přežít to
- Dokončit to
- Neposrat se z toho
- Užít si to
Bod 3 a 4 je možno prohodit.
Je mi jasný, že závod sám o sobě mi asi nic nedá, co se týče zdraví, fyzičky, atd. Spíš naopak. Ale ta příprava na něj, to je to, na co se maximálně těším. Závod si míním užít, a i kdyby se nekonal a já se na něj připravil, tak si tu trasu sám zaběhnu.
Nejdu do toho, protože je to snadný. Chci sám sobě něco dokázat, překonat sám sebe a třeba si jedou říct: “Jo, dokázal jsem to”.
Cesta k tomu ale bude ještě dlouhá.