Ze Zálezel na Kletečnou a zpět

Na tento víkend jsem si původne naplánoval dva běhy. V sobotu jsem chtěl vybíhat Bukovku, abych nabral nějaké výškové metry, a na neděli jsem pak měl připravenou trasu ze Zálezel na Kletečnou a zpět. O tuto trasu jsem se podělil s UL-TRAILem a Maru se ke mě přidala. V sobotu mě ale počasí přesvědčilo, že asi nemusím úplně všechno, a tak jsem se rozhodl, že si Bukovku dám v neděli, pokud by se Maru třeba nakonec nechtělo.

Dolní Zálezly – Mlynářův kámen

Jenže v sobotu večer napsala Lenka, že poběží s námi, a tak plán byl jasný. V devět ráno jsme se sešli v Zálezlech u hřbitova. Po drobných patáliích s hodinkami jsme vyběhli po plánované cestě. Běželi jsme po zelené, stoupáním až na Mlynářův kámen. Šlo to celkem v pohodě, cesta byla příjemná.

Nahoře pak najednou cesta začala klesat, což komentovala Lenka slovy: “Na vyhlídku dolů, to je fakt divný”. Ale vše bylo v pořádku a za chvíli jsme již byly na vyhlídce, u kříže. Přímo pod vyhlídkou je kovová lávka, takže je skalka s křížem dobře přístupná. Pod námi byla vidět Porta Bohemica v plné kráse.

Dubice – Doerellova vyhlídka – Radejčín

Pak jsme se vrátili zpět na trasu, nahoru a pokračovali dál po zelené, směrem na Dubice. Oběhli jsme Dubický kopec a do Dubice jsme přiběhli trochu z jiné strany, než odkud ji znám ze závodů, takže jsem se nejdříve neorientoval, kde přesně jsem.

V obci jsme se museli kousek vrátit, protože jsme běželi špatně. Napojili jsme se a sledovali trasu závodu Dubická Trailová Desítka, ale za chvíli jsme se odpojili a zamířili k další vyhlídce – Doellerově. Na tu jsme přiběhli za chvilku. Opět zde byl krásný pohled na Porta Bohemicu.

Vrátili jsme se na cestu, tentokrát žlutou turistickou a pokračovali k rozhledně Radejčín. K rozhledně jsme však přímo neběželi, vzali jsme to po louce kousek pod ní. Dále jsme mířili k dalšímu bodu – Kubačka.

Kubačka – Kletečná

Proběhli jsme Radejčínem a běželi kousek po silnici. Nebyl jsem si jist, jak dlouhý to bude asfaltový úsek, aby to nějak nevadilo, ale po chvilce jsme zahnuli do lesa. A začala sranda.

Předchozí deště se na kvalitě cest projevily. Cesta byla hodně podmáčená, plná bláta, místy tekly po cestě potoky vody. Boty jsme tedy měli za chvíli úplně mokré, ale koho by to rozhodilo, ne? Píšu: sranda, neasi.

Na trase jsme měli kopec Kubačka. Na mapě nahoru vedla nějaká neznačená stezka, ale tu jsme nenašli. Terén nebyl úplně průchozí, plno vegetace, a tak jsem se vrátili zpět na cestu a na Kubačku jsme se vykašlali.

Dále jsme mířili ke Kletečné. Cesta nebyla zrovna pohodlná, stále plno vody a bahna. trochu jsem záviděl Lence její hůlky. Všude plno kopřiv. Minuli jsme Malou Chotiměř a kolem Hrušováku a Skalky jsme mířili pod Kletečnou. Tyto kopce si pamatuji ze závodu Quo Vadis, a původně jsem chtěl, že bychom si je vyběhli nahoru, ale vzhledem k terénu jsem nenašel odvahu to navrhnout.

Pod Kletečnou vede několik cest. Vybrali jsme si tu nejvíce zarostlou. Samozřejmě. Cesta vedla po vrstevnici, kolem kopce a nahoru byla vracečka. Já s Lenkou jsme se vydali nahoru, Maru pokračovala po cestě s tím, že na nás kousek dál počká.

Kletečná, hora jedna zbytečná.

Lenka Berrouche

S Lenkou jsme se tedy vydrápali nahoru. Nahoře, jak je známo, vlastně vůbec nic není, jen mohyla. Takže jsme jen spáchali fotku, jako důkaz a sbíhali jsme dolů, za Maru.

Žim – Habrovany – Dubice

Za Kletečnou jsme přeběhli silnici mezi Hadím vrchem a Stranou (kopec). Po cestě jsme se dostali na další cestu, tentokrát značenou červenou, která nás přivedla do Žimu. Touto obcí jsem již také několikrát probíhal, ale asi jinudy, protože jsem ji poznal až podle cedule. Proběhli jsme Žimem a stále po červené jsme pokračovali dál.

Dostali jsme se k dálnici. Přeběhli jsme ji po mostě a pokračovali mezi louky dále. Nezdá se to, ale hluk z dálnice byl dost vysoký a pak jsem byl rád, když jsme se zase vzdálili. Následovaly Habrovany. Těmi jsme také jen proběhli a začali stoupat pod Homolku. Zde jsem poznal úsek cesty, který jsem nedávno běžel. Vyběhli jsme nahoru, po louce. Následovala opět bahnitá část. Tento úsek je bahnem celkem známý. Jedná se o nějaké lepivé bahno, takže boty nám ztěžkly tak o kilogram každá. Nic moc, v tomto stupni únavy.

Nahoře jsme pak viděli další obec. Byla to opět Dubice, ale její jiná část. K ní jsme pak už seběhli po pohodlné cestě. V Dubici jsme pak pokračovali po asfaltce, k dalšímu cíli: Moravany.

Moravany a Zálezly

Do Moravan vede z Dubice asfaltka. Nejprve jsme běželi trochu nahoru, ale pak do Moravan to je přímo dolů. Není to daleko, asi 1 km. Pak nám chyběl už asi jen 1,5 km zpátky do Zálezel.

V Moravanech na nás čekal ale závěrečný zlatý hřeb. Skvělá Palačinkárna Bohemicus. Dali jsme si výborné domácí limonády a chvíli jsme zde poseděli. Bylo to velice příjemné. Čekal nás už jen seběh do Zálezel, čas byl a bylo hezky.

Asi po 20 minutách jsme se pak vydali na závěrečný úsek, do Zálezel. Sledovali jsme Moravanský potok a objevili jsme krásné Moravanské vodopády. Tím, jak bylo hodně vody, vypadaly opravdu skvěle.

Vůbec, tento poslední úsek byl moc krásný. Cesta lemovala rokli s Moravanským potokem. Nakonec jsme doběhli do Zálezel. Trochu jsme minuli plánovanou cestu, a tak nás překvapilo Marušky auto, které se objevilo za zatáčkou.

Lenka se tentokrát na cestu zpět přidala ke mě (mám to kolem) a tak jsem se s Maru rozloučili a pak už jsme se jen vrátili zpět do Ústí.

Bylo to pěkné

Byl to pěkný běh. Co se týče povrchu, tak zde bylo úplně vše. Asfalt, štěrk, lesní cesty, bláto, kopce, výběhy, seběhy, voda, sucho. A hodně kopřiv. Prý se to holkám líbilo.

Sumář

• Celková vzdálenost: 26,21 km
• Průměrné tempo: 8:20 / km
• Celkový čas: 3:38
• Celkový výstup: 954 m

---

---