Z Tisé k nádrži Gottleuba a zpět
Další z parádních longrunů s bandou z UL-TRAIL. Byla to pro mě taková hurá akce. V plánu jsem měl na sobotu nějaký klidný běh, cca 15 km, kvůli času a na neděli jsem měl doma domluvený čas a mohl jsem si tedy dát něco delšího. Že z toho bude skoro 40 km, jsem ale fakt netušil.
V pátek přišla na skupinku zpráva o plánované trase, cca 32 km od Lenky. Z Petrovic, okruh Německem a cíl v Tisé. Pak v chatu probíhaly další zprávy, ale moc jsem se v nich nevyznal. V Sobotu jsem jen Lence potvrdil, že se přidám.
Neděle
V neděli jsem tedy v 8:46 stál na zastávce Božtěšická a nastoupil jsem od autobusu 452, směr Petrovice – škola. Koupil jsem si jízdenku a v buse jsem našel Lenku. Ta mi řekla, že se tedy běží z Tisé, a že to bude tedy o něco delší. Nevadí.
V Libouchci do autobusu přistoupil Ondra (parťák ze Zubaté). Pak jsme dorazili do Tisé. A tam jsme se setkali s Tomášem Kejzlarem. Později jsem se dozvěděl důvod, proč jsme běželi nakonec z Tisé. Tomáš jel z Děčína autem, a tak bylo lepší udělat okruh, než běh z bodu A do bodu B.
Prolog
Vyběhli jsme tedy z Tisé. Vedl nás Ondra, který je všude zdejší a tak cestu do Petrovic znal. U Restaurace Camelot jsme ze silnice zahnuli podél hřiště do polí a luk. Běželi jsme po pohodlné cestě. Doběhli jsme k Olšovskému potoku, který jsme museli překonat. Zde bylo nakonec jediné místo, kdy jsem vyndal hůlky. Pak jsem je zase hned uklidil. Potok jsme překonali a pokračovali dál. Přiblížili jsme se do Petrovic.
Nad Petrovicemi jsem si vyfotil Air Restaurant Petrovice, ale cesta kolem nevedla. Dostali jsem se na hlavní silnici a stočili jsme se po ní na jih. Proběhli jsme je skoro celé, až ke kostelu. Podél něj jsme odbočili na západ, kolem domků, opět do polí. Vyběhli jsme na kopec Mordovna, kde jsme se teprve napojili na původně plánovanou trasu.
Špičák
Z Mordovny jsme seběhli do lesa. Cesta se kroutila a dostali jsme se až k Hraničnímu potoku. Cesta, NS Zapomenuté pohraničí, nás pak zavedla na louku a pomalu stoupala k patě Špičáku. Kopec byl opět lesnatý. Z hlavní cesty jsme zahnuli doprava do prudšího kopce. Tomáš běžel vepředu, já s Ondrou za ním a Lenka za námi.
Předbíhali jsme pár turistů. Ondrovi se v tom okamžiku povedlo zakopnout a svalil se přímo před nimi :-). Nic se nestalo, jen nás to rozesmálo. Za chvilku jsme se pak dostali na vrchol.
Vrchol Špičáku je dvojitý. Na vyšším hrbu je kamenný kříž a z obou je pak krásný výhled do okolí. Nějak jsme se na hrbech vystřídali a vyfotili jsme se. Ti dva turisté byli za chvilku u nás, a Ondrovi se opět povedlo se před nimi svalit na zem :-).
Hranice
Ze Špičáku nás opět vedl Ondra. Trochu ignoroval naplánovanou cestu zpět, což měla být vracečka na cestu, a Špičák jsme tak oběhli kolem dokola. Byl to ale pěkný úsek a nevadilo to. Přes louku jsme se pak vrátili na plánovanou cestu a pokračovali dál.
Po cestě, během stoupání jsme potkali Romana z UL-TRAILU, jak se snaží spravit píchlou suši pomocí nějaké pěny. Pěna byla všude, jen ne tam, kde měla být. Jak to dopadlo, ani nevím, protože jsme jej tam ponechali jeho osudu a pokračovali dál. Asi to přežil, protože pak psal na chat, že už prý nikdy a tak všelijak podobně.
Klesli jsme k Rybnému potoku, překročili jsme jej a byli jsme tak v Německu. Podél potoka jsme běželi pěknou roklinou, údolím, kolem zříceniny Meiselmühle (mlýn a pila). Napojili jsme se na žlutou turistickou. Sledovali jsme říčku Gottleuba a pokračovali dál po červené.
Nádrž Gottleuba
Po chvíli jsme se dostali na nějakou hlavní silnici, po které jsme kousek běželi, ale po chvilce jsme opět seběhli na turistickou cestu. Cesta se dvakrát stočila, a už jsme skrz stromy viděli hladinu vodní nádrže.
Oběhli jsme vrchol Horn a podél nádrže jsme běželi dále na sever, až k přehradě. Samotná přehrada je bohužel uzamknutá, takže jsme se na ní nemohli podívat. Škoda.
Augustusberg, Markersbach, Buchenhain
Od nádrže jsme zamířili do městečka Augustusberg. Proběhli jsme jím, prudce zahnuli na východ a zamířili jsme do dalšího městečka Markersbach. Za městečkem jsme objevili studánku s výpustí vody z prasečí hlavy, a tak jsme doplnili lahve. Z Augustusbergu jsme vystoupali na hřeben, lesem. Nahoře les skončil, stanuli jsme na louce a objevil se výhled od celého údolí. Uprostřed dole byl pak Markersbach. Na druhé straně pak byla vidět silnic stoupající na druhou stranu údolí.
Úsek městečkem byl asfaltový a celkem dlouhý. Proběhli jsme jím a zabočili po té stoupající silnici. Dostali jsme se do části města Markerbach – Buchenhain. Vzpomněl jsem si, jak jsem tímto úsekem probíhal při mém solo běhu v březnu, ale opačným směrem.
Běželi jsme stále do kopce, po silnici. Pak jsme, na konci silnice zahnuli do lesa a konečně, po lesní cestě, jsme byli zase v přírodě. Na rozcestí jsme pak prudce zahnuli na jih. Sledovali jsme tak modrou a červenou turistickou trasu. Na chvilku jsme se napojili pak na žlutou, ale opět jsme pak navázali na modrou a červenou (NPSS, Radroute im Nationalpark und Landschaftschutzbegiet Sächsische Schweiz).
Zpět do Tisé
V tomto úseku už nám nějak došla řeč. Bylo to už celkem únavné. Stále jsme běželi. Nijak nebylo moc příležitostí si odpočinout chůzí do nějakého krpálu. Prostě stále vpřed.
Nějak jsme se dohodli, že uhneme z plánované cesty, která měla vést přes Ostrov. Tomáš se ujmul vedení a zahnuli jsme ze značené cesty na pěšinu do lesa. Běželi jsme prakticky rovně a seběhli jsme až na hraniční cestu. Zde už jsme byli doma. Po hraniční cestě jsem se dostali až na rozcestí Nad Rájcem a pokračovali rovně dál.
To už jsme sbíhali dolů ke skalám nad Tisou. Tiské stěny jsem oběhli zleva, minuli jsme Západní vyhlídku a naši cestu jsme zakončili u kostela sv. Anny, kde jsme ráno začali.
Epilog
Od kostela jsme zamířili přímo do Restaurace Refugio. Tam na nás čekaly holky, Maru s Kačkou Smíškovou. Posadili jsme se dovnitř, dali si nějaké jídlo, pivko a bylo nám fajn.
Nakonec nás Maru (mě s Lenkou) hodila autem do UL, takže jsme nemuseli řešit autobus. Kluci jeli Tomášovým autem. A tak jsme se před restaurací rozloučili. Jen jsme přešli kolem skal, cca 2 km k autu, ale ta procházka se velice hodila na unavené nohy. A za chvíli jsme pak byli doma.
A to je vše
Byl to neplánovaný longrun. Původně jsem s takovou dálkou nepočítal, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Byl jsem velice příjemně unavený.
Sumář
- Celková vzdálenost: 38,97 km
- Průměrné tempo: 6:51 / km
- Celkový čas: 4:26 hod
- Celkový výstup: 942 m
HTML galerie 1
